Plancenoit 2008

Jakub · Zaslal: 2008-06-19, 21:18 Předmět: Plancenoit 2008

Zítra brzy ráno sedláme mnoho koní a odjíždíme, pan plukovník a já, k Armée du Nord, pan plukovník v roli prvního pobočníka pana maršála Soulta, náčelníka hlavního štábu, a mně bude přidělena hračka, snad až 150hlavý batalionek... ó. Dokonce by ho měl spolutvořit nějaký zahraniční 57. řadový pluk, což nikdo neznáme. Jede tam taky 8 voltižérů z Hradce.

Pravděpodobně padnu, ale neradujte se, kdo byste mě třeba neměli rádi, protože o týden později máme rok 1809, zatímco já padnu v roce 1815, chachá.

Chystá se tam 1200 účastníků, jistě v tradičním složení, takže to znáte. Co je nové, to je právě ta snaha postavit z toho víceméně jednotně formované bataliony či alespoň divize, definitivní forma se bude teprve usazovat, osobně bych byl pro větší počet menších pelotonů, ale záležet bude v první řadě na tamním panu generálovi, ve druhé na kádrech, které budou k dispozici.

Podám o věci zevrubné hlášení. Akce tohoto druhu jsou obecně přesně to, co bych nazval vrcholem sezóny, škoda toho nepříliš dostatečného zajištění... nicméně věřím, že v roce 2010 se tam opět vydáme ve značném počtu.

Až se vrátím, rád bych našel v mailu přihlášky na Znojmo a Peschieru, takže ne že si tady budete válet šunky.

J.

Commandant · Zaslal: 2008-06-24, 15:11 Předmět:

Tak jsme tam byli.. akce to byla pěkná, taková pohodová.. Crazy

Ale nyní pár postřehů:
1) Já jsem sloužil jako ordonance přímo císaře. Ten měl nejen novou uniformu, sedlo, ale i stan s nábytkem a sloužícíma a bylo to opravdu velice působivé..

2) Jakub byl velitem jednoho ze dvou řadových těles (netroufám si říct, co to bylo, zda batilon, či peloton). Pod svým velením měl i takové veličiny, jako 9 lehký a 8řadový (belgický). Nicméně, musím říct, že mi ho bylo chvílemi líto, neboť hoši moc necvičí, a pojem jako "krajník, pivot, šéf sekce, atd.." je pro tyto jednotky ješte nahony vzdálený. Můj subjektivní pocit je následující. Někteří dobře vypadají, školu vojáka zvlánou, ale tam se jejich vývoj zastavil a myslím že nepřeháním, když řeknu že každá naše jednotka je strčí do kapsy.

3) Jakub a s ním celý český reanactmen, je dnes vážený a uznávaný partner. Musím říct, ž jsem byl hrdý na to, když hlavní velící akce s Jakubem probíral detaily operací (i dkyž je ne vždy naplnil) a s jakým respektem (ode všech) byly brány jeho připomínky. A nedá mi, abych nezmínil situaci kolem slavnostního oběda, kdy císař podával vynikající pečeni s ještě lepším vínem a odmítl začít jíst, dokud tam nebude Jakub. Crazy

A všichni přítomní páni důstojníci bez mrknutí oka čekali, dokud císařský ordonanc (Já) nesežene pana kapitána (byl u stánku s párkama).

4) Jezdectvo - neboť to je moje doména mohu zasvědceně hovořit. Tentokrát byla obsolutní převaha francouzského jezdectva, kdy tam byl poměr nějakých 40 francouzů na 15 spojenců. Francouzské jezdectvo tvořili především gardoví myslivci, doplnění jednotkou husarů a nádhernými kyrysníky. V pozadí postávala ještě formace gardových polských jízdních kopiníků (bez kopí) na půjčených koních co se báli úplně všeho (ty koně) a jízda na nich bylo asi celkem dobrodružství. Ale zpátky k věci. Začátek pěkný. Foramce ve 4 řadách, nicméně snaha o linii 10 koní kteří se vidí poprvé v životě nemůže moc fungovat. Takovou zkušenost už máme, tudíž víme že základem je "čtyřka" a ty mohu dávat dohromady. Přátelům se to samozřejmě rozpadalo, tu a tam někdo upadl a od poloviny bitvy už zase jezdili "indiáni" v chumlu.. Nicméně je na čem stavět a myslím že budoucí spolupráce nás všechny posune kupředu.

5) Bitevní pole - bitvy byly dvě. Jedna klasicky u Plancenoit se začátkem a koncem na náměstí od 8 hodin večer do 10 či půl jedenácté. Tam jsem toho moc neviděl, císař byl vzadu a já byl s ním.. To v neděli, to bylo jiné kafe. Bojovalo se na poli se vzrostlým obilím. Velmi pěkný výhled a vůbec celé bojiště bylo naprosto impozantní. Moc pěkné a přál bych to každému zažít.

6) Hodnocení akce - co já jsem postřehl je vzrůstající respekt vůči CENS a českému reanactmentu. Něktré jednotky jdou vysloveně naší cestou, což mě zcela překvapilo (ale i potěšilo). Budeme asi muset řešit jak se žadateli o vstup do CENS, budeme muset stanovit podmínky atd.. A opravdu mě tentokrát mrzelo, že jsme se tam nemohli předvést. Protože kdyby jsme ukázali jak nám šlape batalion, myslím, že leckterému "rozumbradovi" by spadla brada. Jinak to byla taková "pěkná pohodová akce" ... Dirol

PS: Pokud pojedu příští rok a nebudou tam "moji vojáci" budu kyrysník!! už to mám domluveno.. Crazy

Commandant · Zaslal: 2008-06-25, 12:42 Předmět:

Pro ilustraci několik fotografií ..

Tazien · Zaslal: 2008-06-25, 13:47 Předmět:

A na jedné seš tam i ze předu. Poslední fotka v pravém rohu.. Laugh

Commandant · Zaslal: 2008-06-25, 13:53 Předmět:

a ještě jedny taky pěkné.. Jsou tam vidět i Hradečáci a já zepředu Dirol

(Akorát toho Jakuba nikde nevidím. Jestli on tam vůbec byl? Laugh

)

Jakub · Zaslal: 2008-06-25, 14:03 Předmět:

Pan plukovník je příliš laskav... a císař byl ještě laskavější Rolleyes

Na rozdíl od nejkrásnějších a nejvyšívanějších jsem neměl tolik času vystavovat se před objektivem reportérů, sloužil jsem císaři v první linii, jako ostatně na každé akci.

J.

radek69 · Zaslal: 2008-06-25, 21:42 Předmět:

Pan Commandant, zřejmě neumí hledat Laugh

tady je Jakub v celé své kráse. What!

Jakub · Zaslal: 2008-06-27, 14:04 Předmět:

To je veliká krása, ty lichotníku Fellow

achachacha

Malé hlášení...

Podle přání pana generála, které se mi nedaří už dva roky změnit, jsem měl spolu s Alfredem postavit v sobotu v 11 hodin batalion o šesti pelotonech, přičemž jsme neměli k dispozici než velmi obecný seznam účastníků a žádná čísla. Vpravo měl stát granátnický peloton tvořený 8. řadovým (řadovou, stále si říkají půlbrigáda), vlevo lehký peloton tvořený 9. lehkým, mezitím pak čtyři pelotony řadové pěchoty, a garda pak v záloze, ehm.

Velitel gardového tělesa, důstojník Pages, hlásil bez mrknutí oka připravenost gardových jednotek zformovat čtyři bataliony, nikdo jsme vůbec nic nenamítali Innocent

Pan generál si přál plnit roli šéfa batalionu, já měl být adjutant-majorem za pravým půlbatalionem a velet mu v případě rozdělení batalionu, Alfred adjutantem za levým půlbatalionem.

Předpokládaný stav řadové pěchoty podle tabulek přihlášených prý byl přes 350, takže jsme začali dávat dohromady pelotony přes 50. Osmý ani devátý se na hlavní nástup, kde měl být batalion zformován, z neznámých důvodů nedostavily (devátý snad měl prohlásit, že už cvičil dopoledne dost), druhý peloton tvořili Ukrajinci (lehká pěchota, pěší dělostřelectvo bez kanónu a Viselská legie), třetí peloton 85. řadový, 51. řadový a naši voltižéři z Hradce, čtvrtý peloton slepenec různých belgických jednotek (který spolu už několikrát takto cvičil a bylo to vidět)... no a na pátý peloton zbylo asi 10 vojáků 4. lehkého (jedna z nejhorších jednotek, jaké znám). Orlici měl nést 85. pluk na levém křídle své druhé sekce, což nebylo patrně snadné k pochopení, jako velmi mnoho věcí při formování tohoto batalionu, protože vysvětlovat jednotlivým velitelům, že bubeníci nemůžou stát v prvním řadu, že levý krajník má své místo v bitevní sestavě za levým křídlem svého pelotonu, že mezi sekcemi se nedělají žádné rozestupy, nebylo tak docela na přímém slunci v půl dvanácté možné, aniž bychom riskovali vzpouru... Nakonec se to nějak utřepalo a tři a čtvrt pelotonu stálo v jakéstakés bitevní sestavě, táhlo na dvanáctou a pan generál, jeho štáb ani oba elitní pelotony, nemluvě o gardě, nikde.

Snažil jsem se, stejně jako loni, a stejně jako průběžně po celý rok, a podobně jako to už roky dělám na různých diskusních fórech, přesvědčit pana generála o tom, že nemá-li k dispozici 6 šéfů pelotonu a 6 šéfů sekcí a 6 zastupujících poddůstojníků a 6 levých krajníků, kteří ovládají školu pelotonu, důstojníci školu batalionu, a mají zkušenosti, snaha postavit batalion o 350 lidech nemůže skončit úspěchem. Dva adjutanti takový velký batalion prostě neutáhnou, namají-li se o koho opřít. A že jediná cesta je formovat menší pelotony a menší bataliony, 75-150 vojáků, 3-4 pelotony, které lze odvelet pěšky a kde může šéf batalionu do velké míry zvládnout účinně pomáhat váhajícím šéfům podjednotek, má více času na hlídání krajníků, atd., atd.

Současně zaznělo, že loni byli Francouzi velmi strnulí, nepohybliví, a že to tak nejde, že přece Francouzi byli mnohem schopnější manévrovat než Angličani, a že se musíme snažit. Jak jinak než strnule, těžkopádně a pomalu může se pohybovat takový batalion-mastodont bez kádrů, že. No ale rozkaz je rozkaz.

Pan generál nakonec přijel, přijal hlášení, a přál si vidět rozklad po pelotonech doprava. Přibylo mi něco šedých vlasů, když jsem viděl couvající pivoty, trhající se pelotony o 24 zástupech, dokonale pasivní šikovatele (pokud vůbec nějaký peloton nějaké měl)... no ale nakonec to vzniklo. Nějaké vyrovnání na krajníka samozřejmě nic, kádry, kde se jim zlíbilo. Stavět krajníky na jejich místa a vysvětlovat jim jejich funkce ještě šlo, vysvětlit současně všem 160 přítomným vojákům, jak se mají pochodu krajníků přizpůsobit, tak to už jistě ne... doleva do bitevní sestavy, opět se couvalo, trhalo, linie byla zubatá, prosilo se o vyrovnání na střed. Prostor na cokoli velkého chyběl a už jsme tam byli hodinu, takže jsem nabídku na další výcvik zdvořile odmítl, aby nenásledovalo lynčování. Pohled mnohých vojáků v řadech byl oprávněně zuřivý, méně oprávněný byl stejný pohled několika "důstojníků" a "poddůstojníků", jejichž nulové znalosti byly příčinou všech průtahů.

Ještě ale přecejen, boční pochod, vpravo v bok, doleva po zástupech, a po sekcích do linie. Všichni šéfové pelotonu mi řekli, že to nebude problém. Nebyl do té míry, že to čelní peloton začal provádět bez povelu. Když jsem je vrátil do řady, nastalo, co muselo, postupné vypochodování sekcí na povel šéfů sekcí, pěkně si mezi sebou udělali třímetrové odstupy, takže to celé tvrvalo třikrát déle než mělo. A na povel par section en ligne, který všichni podle svých slov znali, začal čelní peloton za pochodu provádět par section à droite, přičemž se jeho zastupující poddůstojník šikmil doleva... groteska.

Nakonec vznikla přecejen jakási kolona po sekcích, přičemž to byla, po násilném vyrovnání krajníků, celkem slušná naše kolona po pelotonech. A tam nastal obrat k lepšímu, protože když to viděl, dal si konečně generál říct, a ze sekcí nechal udělat pelotony, kterých tak rázem dostal šest celých a sedmý malý (oba elitní stále nebyly).

Na mě byly tři první, po voltižéry 51. pluku a GHK, bývalou první sekci praporečnického pelotonu, druhou jsem s radostí přenechal Alfredovi.

V obou bitvách pak fungovaly tyto půlbataliony jako naše redukované bataliony, sice bez krajníků, levý jsem moc nesledoval, ale šlo to. Až tedy na to, že jsem v sobotu nepil (vodu) a večer mě v polovině bitvy přepadly důsledky a musel jsem, s generálovým svolením, bitvu opustit a šel jsem vypít dva litry vody k vozíčku zdravotní služby, kam po chvíli začali dopravovat další, podobně chytré.

Největší problém byla výzbroj urajinské pěchoty, z 56 vojáků měli funkční pušku asi čtyři, srocení kolem jednoho, který jim z prachovnice na krku zavěčené podsypával. Ostatní dávali do hlavní nějaké petardy, ovšem nepříliš propracovaným systémem... zoufalost. Něco jako postoj při míření samozřejmě neexistovalo, při palbě se tyto dva pelotony proměnili v jakousi hmotu rozvolněných řadů, z nichž vycházeli tu dozadu, tu dopředu jednotlivci, jedni si připravovali petardy, druzí vybíhali a "pálili". Výsledkem bylo, že proti anglickým a belgicko-holandským salvám šlo od nás velmi sporadické pfůůů pffffff.... pffffff... bum.... pfff Přerušit palbu virblem? Buben by byl, kdyby mi ale někdo tak ťukal na dveře, asi bych si toho nevšiml a otevřít bych nešel. Druhý den jsem si vzal Philippa, co jezdí s naší gardou na Slavkov, a to bylo jiné kafe... narážející ovšem na to, že stateční vojáci (celkem dobově) virbl ignorovali.

Fungovalo na ně jediné, brzy jsem se to naučil, palbu šlo přerušit jen opakovaným řvaním Portez - ARMES, tomu rozuměli, a palbu zahájit zase šlo jen povelem Commencez le feu, protože cokoli jako palba salvou bylo k ničemu, ale ani palba dvou řadů nemohla nikdy začít, nemluvě o reakci na povel Bataillon - ARMES.

Jedině z levého křídla, kde byli voltižéři, mohl mít člověk dojem, že v našem prostoru je nějaká pěchota. Oba elitní pelotony, přičemž levý (9. lehký) se jaksi automaticky připojil k pravému a místo na levém křídle batalionu tak odsunul zbytek, fungovaly zcela nezávisle na čemkoli a zcela podle uvážení svých velitelů, s čímž jaksi nebylo co udělat, jsou to prostě elitní jednotky (jinak je mám rád a jsme kamarádi Laugh

)

Na začátku nedělní bitvy jsme po poměrně nešťatném nástupu na bitevní pole velmi uzounkou cestou bez koordinace zformovali sevřenou kolonu, tu jsme pak v průběhu bitvy rozvinuli (samozřejmě zcela improvizovaně), jednou jsme i v koloně útočili, přičemž narazili na to, co už u nás tolik není, totiž na dokonalou neústupnost obou stran vedoucí k pěknému půlminutovému přtlačování.

Ukrajinci mají mimochodem zájem o vstup do CENS, pošlou oficiální žádost písemně. A já, ač jsou to kamarádi, pěkně ustrojení, disciplinovaní, budu osobně proti (aniž bych o tom samozřejmě měl právo hlasovat) do doby, než si pořídí pušky v počtu alespoň takovém, aby dvě třetiny z nich je měly, a než si osvojí základní principy školy vojáka. Až to nastane, budou sto postavit dva velmi pěkné pelotony, ať už do našeho či do polského batalionu, případně časem jeden batalion sami.

Voltižéři 51. pluku jsou výborní... chybí jim jedno kuželovské dopoledne ve skutečné škole pelotonu (jsou malinko oběťmi klasického francouzského přístupu "umíme francouzsky, tak si velíme, jak nás napadne, a je nás málo, tak proč se obtěžovat nějakým krajníkem či postojem") a hned je můžeme zařadit. Uniformy nemají ve srovnání s námi nejkrásnější, ale fungují dobře.

Tím, že armáda fungovala víceméně sama od sebe, bylo tam mnoho iniciativních velitelů, kteří si dělali, co chtěli, a na druhou stranu nebylo generála moc vidět, natož aby vydával rozkazy (v neděli ho ale postihla v průběhu bitvy taky dehydratace), a jeho pobočníci byli poněkud nezkušení (nato, že to dělají v této sestavě už min. čtyři roky), to bylo celé takové neučesané. Na fotkách je to vidět. Přitom tam bylo hodně vojáků a mít armádu před zahájením nedělní bitvy pořádně zformovanou, s pěknou baterií, tirajéry, bataliony vzájemně vyrovnanými, kavalerií na křídlech či v záloze, bylo by to úchvatné... takto to bylo jen pěkné.

V každém případě ta akce byla oproti minulosti hodně krok dopředu. Bude to chtít ještě hodně práce, ale myslím, že když se půjde tímto směrem, bude Waterloo 2015 skvělé. A nejen 2015, ale už 2010. A tam bych navrhoval se vydat v maximálních stavech. Cestu asi hradit nezačnou. Ale kdyby tam náš batalion (naše bataliony) letos byl(y), velmi by zúročil(y) vše, co dosud cvičil(y), od tirajérů po rozvíjení sevřené kolony, palby... ve vzrostlém obilí má bitva hodně do sebe.

J.

PS jedno z míst s fotkama

Radek · Zaslal: 2008-06-29, 20:42 Předmět:

Akci jsme si pěkně užili a s francouzskými kolegy 51. voltižéry se nám celkem dobře spolupracovalo. Stínem celé akce byla moje malá osobní tragédie- na polích u Hougomontu jsem ztratil při boji v obilí pouzdro od kordu, měl jsem ho 15 let....
No, má tu čest shnít na neslavnějším bojišti světa Laugh

Byly chvíle, kdy jsme trochu tápali- v batalionu moc neumíme, ale na druhou stranu některý věci jsme zase uměli líp. Všechny jsme děsili naším povelem "Armes", protože ostatní jednotky batalionu si veleli "Apretes vozarm". Značnej zájem jsem zaznamenal o náš batalion-fanion, kterej se líbil. Škoda že se nebojovalo přímo o zdi statku, ale i tak to bylo super, škoda že nás nemohlo jet víc.

Jakub · Zaslal: 2008-06-30, 11:42 Předmět:

Je to tak... i ty nejlepší zahraniční jednotky zamrzají totiž ve škole vojáka a unikají jim zcela samozřejmé a podstatné věci škol vyšších. Už stokrát jsem jim na různých místech citoval generála Fririona, který napsal, že pro výcvik nováčků je velmi důležité přejít co nejdříve od školy vojáka a pelotonu ke škole batalionu, protože teprve při manévru velkých celků je potřeba všech detailních principů zřejmá, atd... ty horší jednotky si dají celkem snadno říct, složité je to s těmi lepšími a s těmi nejhoršími. To je tak. A v některých věcech už nyní nastalo, co z takové situace prostě musí vzejít - ti horší, kteří si dají říct (samozřejmě zdaleka ne jen mnou), začínají získávat viditelnou jistotu v manévru, protože se opírají o správné principy, ne o nějaké tradiční aplikace a výmysly re-enactmentu. V detailu to ještě není dost, ale není daleko doba, kdy se dříve průměrné ba podprůměrné jednotky začnou na prastarých vavřínech spící "elitu" dívat pěkně zvrchu...

Ti, kdo nerespektují základní principy, se točí v kruhu bez východiska - nemají šanci fungovat jednotně a společně, váhají, a velící žijí v přesvědčení, že chybou je nedostatečná vycvičenost vojáků, takže se soustředí na to. Ti, kdo si jsou ochotní přečíst více, najednou vidí, že nic není problém, že z jakýchkoli desítek vojáků lze postavit a rozhýbat peloton či batalion, že není třeba neustále improvizovat, rozčilovat se, váhat. No a tak dále, to jsou prostě věci, které máme my zdárně za sebou...

J.

Radek · Zaslal: 2008-07-01, 16:55 Předmět:

My určitě nemáme problém přijímat nový věci, protože než si zdlouhavě nějaký osvojíme- už jsou tu věci jiný... Laugh

Např. rozvinovat střelecký řetěz jsme se učili už asi pěti způsoby. Nakonec ta poslední verze je nejjednodušší a nejfunkčnější Wink

Jakub · Zaslal: 2008-07-01, 17:31 Předmět:

Myslíš tu naši, že ? "10. lehký"... je to opravdu majstrštyk, opět se to osvědčilo teď pod Prešpurkem, i ti, kdo to nikdy nedělali, zvládají to po třetím zopakování bez problémů. Je tam jediná past, ale ta je společná všem systémům - dodržování rozestupů, věčná bolest.

J.

Radek · Zaslal: 2008-07-01, 17:50 Předmět: