Bataliony... stále a znovu (scénáře našich bitev, výcvik)

Jakub

Dobrý den, děti,

už jsme tu takové téma měli, ale je to dávno, a myslím, že se to "zvrhlo" v poněkud technickou diskusi na konkrétní témata.

Tentokrát bych chtěl zůstat v obecné rovině. Radek v dokonalém tématu o dokonalém re-enactmentu zmínil fakt, že v ostatních napoleonice příbuzných obdobích se bataliony nestaví.

Je vůbec možné nesnažit se o postavení batalionu a jít vpřed směrem ke zdokonalení svých znalostí a umění, a historické věrnosti našich bitevních ukázek a jejich scénářů?

Bitevní ukázky jsou, řekl bych, zpravidla dlouhé a nepřehledné. Není žádoucí je poněkud zkrátit, zpřehlednit a akci výrazně zpomalit (už jen z bezpečnostních důvodů)?

Existuje nějaký jiný nástroj, který přirozeně vede ke sjednocování úrovně výcviku a všech postupů, než formace větších celků, jež si toto sjednocování (opět pozitivní min. z hlediska bezpečnosti) prakticky vynucuje?

Re-enactment znamená redukci stavů a vzdáleností oproti reálné bitvě (zpravidla). Můžeme si ale dovolit ořezat principy nasazení jednotlivých zbraní až potud, že si za základní taktickou jednotku pěchoty stanovíme peloton (a jeho ekvivalenty v jiných armádách)?

Nejde-li postavit batalion, existuje vhodnější forma nasazení pěchoty než peloton tirajérů + záloha? Resp. držel by kapitán svůj detašovaný malý oddíl loket na loket, nebo by se pokusil, a to v libovolném období, maximálně využít terénu?

Máme-li k dispozici šest samostatných pelotonů, není mnohem lepší než jim nechat roli šesti základních taktických jednotek sloučit je do batalionu, dva poslat ke krytí boků ve volné sestavě, jeden si nechat k pokrytí čela, ale zbytek nechat sevřený a v rukách jednoho velitele vyslovujícího mechanické povely?

Je škola batalionu něco nepřekonatelně nudného a současně obtížného? Svinout se do sevřené kolony bočním pochodem podjednotek je věc, kterou by někdo nezvládl? Není pro vojáka mnohem autentičtější a zajímavější pocit být bezvýznamnou součástí velkého a "těžkopádného" celku než "lítat" bojištěm nahoru a dolů spolu s patnácti dalšími kamarády?

Atd.

J.

Radek · Zaslal: 2007-08-24, 17:07 Předmět:

Pokud se najde dostatek pelotonů učit se dále školu balalionu, tak to určitě smysl má. Je potom taky potřeba s manévry batalionu počítat do scénářů ukázek, aby jeho členové neměli pocit marné práce Wink

Jakub · Zaslal: 2007-08-24, 18:48 Předmět:

To je pravda. Na jednu stranu.

Na druhou stranu je TŘEBA školu batalionu studovat a cvičit obecně, škola pelotonu neřeší vše a jejím účelem není udělat z pelotonu akceschopnou jednotku pěchoty, ale dostatečně připravenou podjednotku batalionu pro další výcvik. Teprve z perspektivy školy batalionu člověk plně porozumí všemu, co předepisují první dvě, atd.

Tedy školu batalionu potřebujeme i v situacích, kdy manévrujeme v sevřené sestavě v jednom pelotonu, bez některých jejích prvků se obejít nelze, resp. ne chceme-li se hýbat správně, tj. podle principů předpisu.

Stejně tak máme možnost cvičit školu batalionu naživo jen dvakrát do roka, možná třikrát. Proto je důležitá individuální příprava kádrů a také pelotonů, která pokud neprobíhá, můžeme na bataliony zapomenout.

Ale co odpověď na úvodní otázku (a na ty ostatní)?

Alistaire

pár vlastních dodatků...

Radek · Zaslal: 2008-01-15, 13:38 Předmět:

Mnohokrát tady zaznívá slovo, které je významově úplně někde jinde, než se si ho zde mnozí zobecnili. A to je - Scénář.

Nepleťme si bitevní plán se scénářem a střílejícího vojáka s rolí... Tady na fóru se bavíme především o zvládnutí dobových pohybů a manévrů větčích či menších celků, nikoli o dramaturgické linii předváděných ukázek. Což je ovšem škoda, protože je-li dobrý bitevní plán dobového pohybu a dobrý dějový scénář, pak teprve je ukázka pěkná, má spád, je poučná a zanechá v divácích a účastnících dobrý dojem.

Myslím že řízení ukázek formou "velitele ukázky" není moc dobré a je rozhodně lepší, aby ukázku řídil režisér prostřednictvím velitelů armád a dalších jemu podřízených scénických prvků (pyrotechnici, zvukaři, moderátor, hudební aranžmá).

Jakub · Zaslal: 2008-01-15, 13:55 Předmět:

Radek · Zaslal: 2008-01-15, 14:45 Předmět:

Jakub · Zaslal: 2008-01-15, 15:02 Předmět:

Radek · Zaslal: 2008-01-15, 15:43 Předmět:

No vida, jak se nám to tady zase hezky oživilo Crazy

Diváci obecně jezdí na všechno, co nese název "Bitva u..." Co divák očekává je jasné a není třeba to psát.
Je třeba dělat to co Jakub píše, ale je třeba dělat i to co píšu já. To se nedostaví automaticky.
Ve skutečnosti byl na bitvu celej den, na velkej manévr pěchoty třeba hodina či dvě, na dělostřeleckou přípravu taky.
My máme na všechno jen hodinku, všechno musí mít větší spád a švih, zároveň to musí být bezpečné. Vysílačky jsou jen prostředek ke zvládnutí moderních prvků režie k rozpohybování dobových mechanismů. Zkusme se někdy postavit mezi diváky a hned uvidíte o čem píšu.
Režie není o vyšších patrech a civilistech kteří tomu nerozumí- to mi připomíná Švejka Crazy

Naopak, kdo to podceňuje a nepřikládá tomu význam, ten tomu vůbec nerozumí...

Aleš · Zaslal: 2008-01-16, 02:28 Předmět:

Radek · Zaslal: 2008-01-16, 08:23 Předmět:

Tak to je přesně to o čem mluvím. Je vidět, že Aleš má v tomto směru něco za sebou a rozumí tomu.

Pete · Příspěvky: 553 Témata: 67 Major Jednotka: 18e de ligne

Vše je věc názoru. Ja osobě tento koníček nedělám pro diváky a bitvy inscenované za timto účelem jsou pro mne povinosti vyplývájicí ze závazku k pořadateli. Už v jiném přispěvku jsem napsal svůj názor akci řízenou podle scénaře. Budou-li všechny jednotky ovládat a dodržovat mechanismy pohybu vojsk,a pokud budou jizdní spojky fungovat, nevidí jediný důvod proč by velitelé jednotek se měli zaobirat nějakým scénařem. Tato povinost bude jen na vrchním veliteli armády a ten jediny by měl komunikovat s režiserem a jeho požadavky přeložit do povelu a pomoci spojek vyslat do pole.

Výsledek: dobové, pružné, bezproblémové.

radek69 · Zaslal: 2008-01-16, 09:50 Předmět:

Taky souhlasím s Alešem. Ohledně toho režiséra si myslím, že vůbec nejlepší je kombinace režisér a vrchní velitel v jedné osobě. Pyrotechnika by to taky pěkně oživila. Ono je to ve finále v ostatních válkách to samý. Pokud se bude striktně dodržovat dobovost, tak to bude nuda. Neumím si představit jak by bylo záživný pro diváka i učinkujícího předvádět třebas poziční první válku. Ale to už sem nepatří.

Jakub · Zaslal: 2008-01-16, 09:53 Předmět:

Ale prosím, a já jsem zpátečník a nerozumím ničemu Yes

, s diváky nemluvím, jejich ohlasy mi nechodí, neznám akce v zahraničí a nikdy jsem na Slavkově jako divák nebyl. Zpátečník klidně budu, rozumím tomu po svém, ale jinak to tak jaksi není.

Chápu, co tu dokola říkáte, já tu také něco dokola říkám, ale ne a ne se shodnout, protože se (mě) nečíst. Nevysvětlujte mi, že se divák chce bavit, nevysvětlujte mi, jak dělat zábavné ba strhující veřejné produkce. Rozdíl mezi našimi pojetími spočívá v úplně první větě, v základu. Já nechci dělat veřejné produkce, jejichž smyslem je diváka bavit či zaujmout. Já chci dělat "seriozní re-enactment", který je, dle mého soudu, sám o sobě dost atraktivní na to, aby diváci přišli a byli spokojeni.

Neděláme akci pro diváky, ale pro sebe - a diváky to zajímá. Vezmeme-li bitevní ukázku, ta jistě musí nějak začít, mít nějaký smysluplný průběh a srozumitelný konec - nejen kvůli divákovi, především kvůli nám samým. A divák bude spokojen. Samozřejmě je dobré pro něj mít komentář - ten je vyloženě čistě pro něj. Pyrotechnické efekty a hudba už jsou taky pro nás, nejen pro diváka. Ale re-enactment není divadlo pod širým nebem, my nejsme herci a naším úkolem není na hodinu a půl zabavit diváka.

Já nechci, aby pohyb jednotek na bojišti řídil režisér z přenosového vozu vysílačkou skrz své vykonavatele - "velitele" a "důstojníky". Budu raději, budou-li tito tápat a dělat chyby, ale budou-li se snažit akci uřídit dobovými prostředky. Žádný učený z nebe nespadl a velitelé na vyšších úrovní jsou stejně nedokonalí jako naše provedení školy batalionu. Je-li divák uražen, může odejít.

Loni byla bitva opravdu skvělá. Nebylo to nějakými zásahy režiséra, vysílačku neměl vůbec nikdo. Všichni se snažili, hlavní síly úročily celoroční a dřívější výcvik, a bylo to, jak Aleš říká, krátké akorát na to, aby to bylo dynamické a aby nebyl prostor k nudě. Našlo by se tisíc věcí, které lze zlepšovat - však taky v re-enactmentu nikdy nikdo nebude dokonalý.

Jedním z cílů té nešťastné demonstrace zbraní bylo právě toto - zkrátit bitvu. Možná ji to zkrátilo až moc, důvody jsme probírali, není třeba se k tomu vracet. Lepší domluva a organizace na place to jistě může příště vrátit do naplánovaných kolejí.

Ty naše "bitvy" předtím, asi s výjimkou 200. výročí, byly příliš dlouhé, tedy nevěrohodné, nelogické, opakující se, vyčerpávající pro nás i pro diváka. Nepřehnat délku akce, není-li k dispozici dostatečný prostor (bitva na poli u Jeny mohla teoreticky klidně trvat celý den), a věnovat se re-enactmentu vojenské historie. Spolu se zajímavým komentářem a případně pyrotechnikou a kulisami vzniká pro diváka "produkt" dostatečně atraktivní, aby přišel a byl spokojený. Pokud chce nějakou akci v pravém smyslu slova, ať jde do kina, pokud chce umění, ať jde do divadla, pokud chce vidět šerm, ať jde na šermířské představení. Přišel na akci re-enactmentu.

J.

Jakub · Zaslal: 2008-01-16, 09:58 Předmět: