Nepravidelní v bitvě

Jakub · Zaslal: 2007-12-12, 09:42 Předmět: Nepravidelní v bitvě

Jisté vášně v chlívku věnovaném re-enactmentu v tématu Slavkov 2007 mě vedou k tomu, abych tady založil paralelní téma, kde můžeme rozebírat roli nepravidelných jednotek, jízdních i pěších libovolného státu, ve válce přelomu 18. a 19. století z trochu jiného úhlu pohledu, než zatíženého obavami, aby náhodou někdo někoho, kdo dělá re-enactment nějak, neurazil či dokonce nevyzval na férový souboj.

Nejsem jistě sám, kdo právě čte Kovaříkova Bonaparta v Egyptě, který je tedy pro mě první na ráně, pokud se tohoto tématu týká.

Str. 147: (...) ti sražení z koní ihned vyskočili a vyrazili se šavlemi v rukou, aby vypustili na bajonetech té kompanie duši. Byli to blázni, jejichž odvaha se rovnala jen ignorantství a absenci rozumu (...) - gen. Marmont

str. 159: Jistěže proti špatně organizovaným tlupám mohl být takovýto manévr (kroužení kolem a hledání mezery) velmi nebezpečný útok. Proti disciplinované armádě ale působil směšně. Zanedlouho ujeli cvalem zpět. - Sulkowski.

Budu rád, když sem někdo vloží další a také především jiné citace, které by třeba věc mohly postavit do jiného světla.

Předem bych rád všechny upozornil, že jde o nasazení nepravidelných jednotek v otevřeném poli proti pravidelnému protivníkovi. Nejde o obléhání, o přepady v obtížném terénu, o diverze, o prartyzány, o noční boj, apod. V těchto věcech nikdo užitečnost nepravidelných jednotek nezpochybňuje. A vlastně ještě co myslím pod pojmem "nepravidelní" - jednotky bojující mimo základní schémata nasazení tří zbraní v daném období, vyzbrojené často nejednotně, často bez uniformy.

J.

Jakub · Zaslal: 2007-12-13, 10:22 Předmět:

Velmi zajímavá a mimořádně obsáhlá kniha, "bohužel" ve francouzštině:

Schlafsack · Příspěvky: 163 Témata: 15 Sous-Lieutenant

Já přes svátky po delším čase zase listoval Kovaříkovým překladem Marbotových Pamětí (Militaria, 1999), přičemž jsem k popisu událostí v Sasku 1813 narazil na s. 587 na celkem zajímavou vzpomínku: "Když jsme se chystali vrátit do Pilnitz, spatřili jsme tisícovku Baškirů, která se k nám blížila plnou rychlostí svých drobných tatarských koní. Císař, který tento druh jednotek dosud nespatřil, se zastavil na pahorku a požádal, abychom vzali pár zajatců. Rozkázal jsem tedy dvěma eskadronám svého pluku, ať se kryjí za lesním porostem, zatímco zbytek jel dál jiným směrem. Tato dobře známá lest by kozáky nezmátla, u Baškirů, kteří neměli o válce nejmenší ponětí, ale dokonale uspěla. Projeli kolem lesa, aniž jej kdokoliv z nich propátral, dál sledovali kolonu, když tu náhle na ně ze zálohy naše eskadrony znenadání zaútočily, pobily spoustu mužů a tři desítky zajaly.
Nechal jsem je předvést před Císaře. Ten si je nejprve prohlédl a pak projevil údiv, jaký v něm vzbudili ti ubozí jezdci, které posílali vyzbrojené jen luky a šípy do boje proti evropským válečníkům se šavlemi, kopími, puškami a pistolemi...! Tito baškirští Tataři měli čínské obličeje a nosili zvláštní oblečení. Sotva jsme dorazili do tábora, začali se mí jezdci bavit tím, že dávali Baškirům víno. Ti se z radosti nad tak dobrým a pro ně tak novým uvítáním všichni zpili, veselí dávali najevo pošklebky a poskakováním tak nevídaným, že všechny přihlížející včetně Napoleona přemohl homérský smích..."

Pomineme-li k Marbotovu přehnanou chvástavost, která mohla mít za následek (i výrazné) zkreslení údajů o počtu blížících se i pobitých Baškirů, stejně jako osobní Napoleonově přítomnosti na tomto francouzském povyražení, pořád se nabízí minimálně jedna Marbotem naznačená hypotéza - jak je možné, že se Napoleon setkal s Baškiry poprvé až v roce 1813? Proč mezi zajatými už v roce 1805 nebylo zaznamenáno žádné toto pozornost budící individum? Nabízím jen otázku, odpověď nemám, alespoň Marbot na toto téma mlčí.

Jakub · Zaslal: 2008-01-02, 01:37 Předmět:

Já bych pro rok 1805 odpověď měl, a ty určitě taky, a pohled na bitevní sestavu libovolného ruského sboru účastnícího se slavkovského tažení, který je k dispozici, odpověď minimálně naznačuje.

Měl bych i odpověď na otázku, proč s sebou ruská armáda v roce 1813 brala to, co s sebou v roce 1805, 1806 a 1807 neměla. Je to samozřejmě hypotéza. V úvodních taženích napoleonských válek byla ruská armáda armádou 18. století (bez ohledu na schopnosti, nepochybné nadání a moderní či nekonvenční postupy konkrétních velitelů) a válka, kterou hodlala proti Francii vést, měla určitě ty nejvyšší ambice, ale byla to válka jaksi standardní, obyčejná, z koaličního pohledu nijak odlišná od předchozích koaličních válek, a tedy i síly a postup byl konvenční - tj. odpovídající válkám 18. století. Nadto měla být min. první fáze války roku 1805 svedena na území spojence či "neutrálního" (ba "osvobozovaného") Bavorska - válka v tu chvíli živit válku teoreticky nesmí - alespoň ne válka 18. století. Brát s sebou nepravidelné oddíly s jejich minimální bojovou hodnotou, a to nepravidelné oddíly, které by bylo předem třeba zformovat a přivést k armádě, by bylo drahé a zbytečné a snižující v důsledku sílu pravidelných útvarů, protože Anglie byla ochotna platit a Rakousko zase živit jen omezený počet mužů.

V roce 1813 ale pokračovala "vlastenecká válka", která nepochybně měla naději stát se celoevropským bojem proti uzurpátorovi, byla to válka vedená poučenou a na modernějších principech stojící armádou a válka svým způsobem "totální", neúspěch byl nepravděpodobný. V takové situaci, kdy se předem počítá s tím, že boj bude veden především na nepřátelském území, od Polska přes Sasko a další státy Rýnského spolku, do samotné Francie, a ve chvíli, kdy na samé západní hranici už tisíce nepravidelných beztak stojí a není třeba je nijak mobilizovat, přivést k armádě a včlenit je, a také když min. první fáze následujícího tažení bude do značné míry pokračováním pronásledování rozbitého a demoralizovaného nepřítele, už vzít s sebou do Evropy tyto všemožné Baškiry a jiné jistě smysl má. V takové válce jejich schopnosti zužitkovat lze a náklady na to nejsou citelně jiné než kdyby se tyto jednotky nechaly v Rusku. Kozácký (a jiný "nepravidelný") kůň, který se napije ze Seiny, jako symbol pokoření nenáviděného nepřítele, to byl nepochybně jeden z vysněných "psychologických výsledků" tažení.

---

Marbot jistě přehánět mohl, na druhou stranu si celkem snadno dovedu představit, že relativně malá pravidelná jednotka dokáže ve vhodné situaci v řadách nepříliš zkušených nepravidelných byť sebepočetnějších napáchat prakticky beztrestně značné škody. Početní převaha je pěkná věc, ale pokud neexistují mechanismy (případně není možnost je nasadit), jak početně silné těleso přimět k nějaké smysluplné reakci, je téměř k ničemu - za předpokladu, že protivník ví, co dělá.

J.

radek69 · Zaslal: 2008-01-02, 13:16 Předmět:

Jakub · Zaslal: 2008-01-02, 13:31 Předmět:

V roce 1805 Rusko s Tureckem ve válce také nebylo; obecně to vliv na možnosti vyslat do Evropy významnější armády určitě mělo.

J.

Pavel · Zaslal: 2008-01-03, 00:59 Předmět:

Teda pánové, vy mě vždycky zaskočíte změnou tématu. Pracně jsem přes svátky dával dohromady schematickou strukturu Ruských nepravidelných sil a dohledával jejich bojová působení ... a vy už skáčete někam jinam.
K otázce Karla Sáčka: odpověď je úplně jiná. Napoleon se s Baškiry rozhodně nesetkal poprvé až v roce 1813, ale minimálně v roce 1807 při bitvě u Friedlandu, kde baškiři "mraky svých šípů" kryli ústup Ruské armády.
Francouzi (a nejen oni) mohli "tyto rozličné zjevy" vidět už v době Suvorovových tažení Evropou. Obecně kozácké jednotky se velmi špatně dohledávají, a u baškirů, kirgizů a jiných to jde ještě hůře. Nejčastěji jsou totiž obecně označeni za Tatary. Na přelomu roku 1799 a 1800 byl v západním okolí Vodňan v Jižních Čechcách ubytován "tatrský jezdecký pluk" generálmajora Baranovského, štáb byl přímo ve Vodňanech. (Amort, Č.: Ruská vojska u nás v letech 1798 - 1800, str. 153)
Na Moravě byli "tataři"při průchodu Suvorovových vojsk ubytováni jednu noc někde v okolí Olomouce (přesně bych to musel pohledat).
Co se týká zmíněné ukázky z Marbota, pak je počet baškirů značně nedůvěryhodný. Je pravda, že od roku 1812 byl počet baškirských pluků zvětšen ze dvou na čtyři, ale nové dva pluky zůstali na svém území. Z těch, které se dostali až do Paříže, byl jeden pluk přičleněn k detašovanému donskému kozáckmu sboru atamana Platova a druhý baškirský pluk byl přičleněn k 36. západní armádě. Oba pluky tedy operovali na jiném území a setkali se až v Paříži. Při popisované události to tedy mohl být maximálně jeden pluk o 5 sotních, tedy maximálně 540 baškirů. Zvykem však bývalo nebrat do útoku všechny sotně, ale jedna až dvě bývaly v záloze - tedy jsme na asi 320 až 430 baškirech, což i vzhledem k přepadu dvěma eskadronami ze zálohy považuji za číslo, které by se mohlo blížit skutečnosti. Tedy pokud před tím baškiři neměli žádné ztráty :-( pak by toto číslo bylo ještě menší.
Ke složení Ruských sil v bitvě u Slavkova je nutno podotknout, že nejen že se chystala válka s Tureckem (naplno vypukla 1806), ale ještě na jaře se Rusko chystalo na válku proti Prusku (kvůli Polsku), s nímž ale nakonec uzavřelo spojenectví. Sestava Ruských sil poslaných na pomoc Rakušanům v roce 1805 tak byly síly přeskupené poněkud narychlo a neodpovídající situaci. Navíc nezapomínejme, že Ruské jednotky měli pouze posílit síly Rakouské. O tom, že se jádro Rakouské armády nechá rozprášit u Ulmu nikdo neuvažoval. Navíc u Slavkova zasáhly jen dva armádní sbory, třetí byl na cestě teprve někde v Haliči. Uvědomme si také nesmírnou rozlehlost Ruska a fakt, že některé jednotky to v rámci Ruska měly ke shromaždišti sil podstatně dál, než kolik pak urazili "v zahraničí" ke Slavkovu. Baškirské a jiné tatarské pluky by prostě na místo setkání vůbec nestačily přijít. Do událostí v roce 1813 zasáhli jen proto, že byly povolány ještě v roce 1812 a na cestu tak měli svých potřebných několik měsíců (skroro čtvrt roku)

Jakub · Zaslal: 2008-01-03, 01:57 Předmět:

A bylo těch šípů u Friedlandu tolik, že by zakryly Slunce, kdyby ještě svítilo, a tedy by Francouzi bývali pronásledovali Rusy ve stínu? Laugh

Mračna šípů mohla docela dobře císařově pozornosti pro svou s odpuštěním bezvýznamnost uniknout a s nimi i jejich původci, pročež mohl mít osobní čest opravdu až v roce 1813.

Pokud jde o Marbota, dost pochybuju, že by se spolehlivě orientoval v tom, co je baškir a co jiný tatar (baškiři mohli docela dobře převládat mezi těmi třiceti zajatci), ale milerád připustím i možnost, že to přehnal. Dovolil bych si nicméně drobnou spekulaci, že proti 540, 430, 320 či dokonce méně baškirům by pravidelná kavalerie v síle tří či čtyř eskadron (snad 250-400 koní, papírově dvojnásobek) nevymýšlela nějaké embuskády, ale prostě a jednoduše by na ně vlítla hlava nehlava. Proti dvěma či snad třem nepravidelným plukům (tisícovka jezdců, což může klidně být 700), už by tu jistá obezřetnost jistě na místě byla. Marbot také neříká nic o baškirském útoku, ale o sledování kolony.

Pokud jde o ten "tatarský" pluk, matně mi v paměti tane zmínka o pluku lehké kavalerie nazvaném Litevští Tataři a zběžné pohledání na internetu říká, že byl založen v červnu 1796 v síle 10 eskadron a od roku 1798 nesl jméno svého majitele; posléze byl v roce 1803 rozdělen na litevský jezdecký a tatarský jezdecký pluk po pěti eskadronách, nicméně šlo vždy o pravidelnou kavalerii. Nebyl by to tedy spíše tento než nějaký obecný tatarský nepravidelný, tím spíše, že v sestavě Suvovových sil se mi nedaří (opět jen zběžně) najít nic než donské kozáky? Ten tatarský pluk tedy také ne, a ani jiný pravidelný ostatně.

Pavel · Zaslal: 2008-01-04, 22:20 Předmět:

Mon cher ami,
já samozřejmě nevím, co Marbot viděl, nebo kolik jich viděl. Nebyl jsem tam. Jistě vím jen to, že to nebylo 1000 baškirů. Bylo-li to 1000 (klidně 750) někoho jiného, nebo poloviční počet zmíněných, prostě nevím. 1000 baškirů ne. Tolik by jich mohl vidět maximálně až v roce 1814 při přehlídce na Champs Elysées Bye

K soupisu bojových sestav - to je právě problém, který jsem naznačil - v bojových sestavách jsou v drtivé většině všichni kozáci podřízení vojskům donským a tedy nejsou takto dohledatelní. Jediná možnost je právě jen jejich identifikace v místě ložírování, což sice bývá konkrétnější (ale v instrukcích různých rychtářů mohou být uvedeny pod úplně jiným označením - viz obecné označování ubytované ruské armády jako "vojska moskalského"). Obávám se, že třeba v mých možnostech není vzít rok po roku všechna ubytovací místa a zkoumat, kdo tam byl ubytován. Zkusím o víkendu pohledat ty tatary u Olomouce.
V Suvorovově Italském tažení jsou zmínky o tom, že Suvorov používal kozáckého koně (postupně několik) a nejméně u dvou koní je zmínka, že to byl kůň čerkeský. Čerkesové jsou ovšem rovněž Tataři, takže aby se v tom čert vyznal. Přítomnost nějakého šikmookého pluku na Suvorově tažení je jistá (Doložená nejméně u těch Vodňan). Kdo to byl, bude těžké zjistit přesně. Na litevské tatary se mohu pokusit podívat a zkusit je identifikovat přes majitele pluku, je-li tam uvedený. Je mi ale podivné, že by pravidelná jednotka měla jméno podle majitele pluku - pravidelná jednotka by měla mít názem podle města posádky - a takto by to mělo být striktně nejméně od roku 1796. Ale jak říkám - mrknu na to.

Pavel · Zaslal: 2008-01-04, 22:40 Předmět:

Tak to vypadá, že jsem byl rychlejší a úspěšnější, než jsem si původně myslel. Ano v sestavě Suvorovových vojsk při přechodu v roce 1799-1800 směrem do Ruska je skutečně v 1. ešalonu uveden jezdecký litevsko-tatarský pluk Baranovskij. To tedy musí být ten ubytovaný ve Vodňanech. Zajímavé je, že v sestavě vojsk procházejících přes naše území "tam" (tedy z Ruska) v létě 1799 pod gen-por. Rimským-Korskovem jsou šikmooká jezdecká tělesa uvedena tři - v 1. ešalonu 1. kolony uralský kozácký pluk Borodin, ve 3. ešlaonu téže kolony uralský kozácký pluk Mizinov (oba pochodující v ose: Těšín - Hranice - Olomouc - Mohelnice - Svitavy - Litomyšl - Chrudim - Kolín - Praha - Beroun - Plzeň - Klenčí) a a ve 2. ešalonu 2. kolony již zmíněný litevsko-tatarský jezdecký pluk Baranovskij (pochodující po ose: Těšín - Ostrava - Opava - Mohelnice - a dálo jako 1. kolona). Oba uralské kozácké pluky marně hledám v sestavách přesunu zpětného (ale je pravda, že soupis není kompletní).

Pavel · Zaslal: 2008-01-04, 22:56 Předmět:

Takže jsem to našel - jsou to Bystrovany u Olomouce.
"V obecní truhlici dochovaly se tři cedule vydané z hlavního ruskýho kvartýru na Nové ulici stran ubytování vojska ruského ...
1. Rychtářovi k dodání do Bystrovan. Bystrovanskej rychtář zaopatří pro dvě švadrony Tatarův kvartýry. Dáno na Novej Hulici dně 10. ounora 1800. Franz Benisch, komisař.
2. Rychtářovi k dodání do Bystrovan. Bystrovanskej rychtáři! Zaopatříte pro 100 kozákův a toli koní kvartýry a maštale. Dáno v hlavním kvartýře na Novej Hulici dně 25. ounora 1800. Franz Benisch, komisař.
3. Bystrovanskej rychtáři! Vykážete pro 157 mužů a 157 koní císařsko-ruskýho vojska od sl. Husárského Bauerského regementu kvartýry a maštale. Co se potravy dotejče, tak jse dle prošlých a prohlášených pravidel říditi budete. Dáno v hlavním kvartýře na Novej Hulici dně 26. března 1800. Franz Benisch, komisař."
Selský archiv roč. II, č. 3. str. 192, 1903

Taky je mi divné, proč svědomitý Franz Benisch neuvádí u Tatarů i zmínku o koních. Ale já osobně bych z toho fakt, že byli opěšalí, nevyvozoval.

P.S. zdravíme Gardové kozáky do Bystrovan ! Udělejte si tam v těch tatarech pořádek !

Pavel · Zaslal: 2008-01-05, 10:29 Předmět:

No tak už mi došlo, proč hledám uralské kozácké pluky marně - zpátky nebyly součástí Suvorovova sboru.

Jakub · Zaslal: 2008-01-05, 10:50 Předmět:

Vida, vida.

Informace o tom přejmenování pluků podle majitelů je odsud:

Schlafsack · Příspěvky: 163 Témata: 15 Sous-Lieutenant

Tak abychom to měli ještě více zamotané:

Amort ve zde již zmíněné knize na s. 270 dodává: "Po odpočinku v prostoru Plzeň odpochodovaly jednotlivé ešelony z Čech v tomtéž pořadí, avšak bez pravidelných jezdeckých pluků (kyrysnických, dragounských, husarských a litevsko-tatarského jezdeckého) a bez polního dělostřelectva... (ten tučný text je ode mne, nikoliv Amorta)
Karel Klátil ve sborníku Třetí koaliční válka 1805, její kořeny - její pozadí uvádí na s. 261-261: Do poloviny července 1803 neměla ruská armáda žádný hulánský pluk. Měla pouze tři lehké jezdecké pluky, kterí se - výzbrojí i stejnokroji - hulánským asi nejvíce podobaly... Kádrový stavm teď už bývalých husarů byl doplněn rekruty a z Lirevského lehkého pluku (to byl jeden ze zmíněných jezdeckých pluků) byl vyslán kontingent 22 "továryčšů"...

Myslím také, ze se mi nabízí dobrá příležitost podělit se o dalšího brouka v hlavě. Je jím kolorovaná litografie zajatých Rusů údajně v závěru slavkovské bitvy, kterou přetiskl Dušan Uhlíř ve své knize Bitva tří císařů v roce 1995 na s. 117 a v druhém vydání 2005 v menším formátu na s. 143.

Jako autor je uveden anonym. Obrazek byl pro mne zajímavý především přítomností bavorských vojáků (kteří velmi pravděpodobně ne na závěr bitvy, ale ve dnech následujících nějaký podíl na dozoru nad zajatci určitě měli).
Teď jej dávám k dobru také kvůli ústřední pijící postavě značně orientálních rysů ve stejnokroji majícím prvky předpisovosti pravidelných jednotek.
Rád bych se tedy dotázal, zda někdo nevíte o této litografii více, především něco k jejímu roku zhotovení. Mám také dojem, že se jedná pouze o výřez z něčeho většího? Mohla se vyobrazená stejnokrojová barevná kombinace vyskytovat v rámci ruské armády roku 1805?

Stále se ale nemohu zbavit neodbytného pocitu, že mezi aktuálně diskutovaným jezdci tatarského původu a Baškiry vyzbrojenými luky je dost propastný rozdíl

Pavel · Zaslal: 2008-01-05, 21:33 Předmět:

Možná to špatně vidím, ale ústřední postava podle mne nepije (poloha rukou, nemá zakloněnou hlavu, ani nakloněný ten předmět), ale skoro bych tipnul, že hraje na okarínu (tváře naduté foukáním?). Tomu by odpovídal za nim stojící muzikant s flétnou a tancující postava. I bych řekl, že tematicky je hráč na nezvyklý nástroj a tancující odraní kamarádi lepší námět na litografii, než pijící zajatec. Nebo jedicí zajatec - kdo to kdy viděl? Litografie s tématem zajatci jsou veselí, protože mají všeho dost, by mi přišla (nic ve zlém) značně unikátní. Ale co já vím? Nevím. Je to jen můj neodborný názor. To oblečení (snad se ani nedá říci uniformy) je jakési čudné.