Koupim knihu - Napoleonské valky a ceske zeme

Leon · Příspěvky: 656 Témata: 30 Major

Sice zmíněný sborník (Napoleonské války a české země, vyd. LN 2001) nehodlám ani kupovat ani prodávat, ale debata mne ponoukla k jeho vypůjčení a četbě. Avšak ještě než se do toho pustím, chtěl bych se zeptat a poprosit, zda by někdo z těch, kdo četli některou ze studií obsažených v knize, nemohl přispět alespoň pár slovy hodnocení, ať chvály či hany.

Názory pánů SCHLAFSACKA a JAKUBA chovám v kromobyčejné úctě, ale zatím jsem z nich vytušil pouze tolik, že udělám lépe, když se vyhnu studii o vojenské módě a že mi hrozí celkový otřes. Uvítal bych proto jakékoli, byť i nejdrobnější upřesnění či rozvedení námětu. I sebemenší poznámku a dojem od kohokoli, od výše zmíněných zvláště.

Pro orientaci uvádím názvy a autory jednotlivých statí:
(1) Miroslav Hroch, Napoleonské války a evropská společnost
(2) Pavel Bělina, Napoleonské války - předěl v dějinách mezinárodních vztahů a vojenského umění
(3) Eduard Maur, Ohlas napoleonských válek v českých zemích
(4) Daniela Tinková, Francouzská revoluce
(5) Dušan Uhlíř, Napoleonovo tažení roku 1805
(6) Peter Broucek, Francouzský císař, České země, Rakousko a rok 1809
(7) Libor Jůn, České země a dobrovolnické sbory habsburské armády v období koaličních a napoleonských válek (1792 až 1815)
(8) Petr Havel, Andrej Romaňák, Radeckého působení v čele generálních štábů (1809 až 1815)
(9) Ivan Šedivý, Krása napoleonského manévru
(10) Milan Hodík, Vojenské hudebnictví a době napoleonských válek
(11) Dagmar Kutílková, Stejnokroje a výstroj císařské armády v období Velké francouzské revoluce a napoleonských válek 1789 až 1815
(12) Jan Šach, Chladné zbraně v napoleonských válkách
(13) Vladimír Dolínek, Ruční palné zbraně v napoleonských válkách
(14) Marie Mžyková, Napoleonika v českých zemích
(15) Jan Špatný, Tradice bitvy u Slavkova

Nechávám si to - tradičně - jako četbu do vlaku. Ještě jsem tím ani pořádně nelistoval. Zajímají mne zejména články 1 až 6, a 9.

Jakub · Zaslal: 2009-04-16, 13:17 Předmět:

Šmarja, co jsem to tady udělal??? Já myslel, že se bavím o Holmesovi!!! Laugh

Néééé, zpět na stromy, a Napoleonské války a české země nehodnotím jako celé pomotané...

Kdysi jsem o nich psal zklamaný mail do NLN, už si nepamatuju detaily. Zajímaly mě hlavně Bělinův, Uhlířův a Šedivého text.

Nebudu to teď prodrobně znovu pročítat, jen namátkou, s. 39, Bělinovi "gens d'armes", jež vévodí zcela absurdní větě o francouzské kavalerii, s. 40 a ztráta 200 tisíc kusů (sic) francouzských koní u Borodina (asi měl na mysli celé ruské tažení), velmi dlouze by bylo možné polemizovat s tím, co vykládá na s. 27 o vývoji pěchotní taktiky, s povzdechem o tom, že arcivévoda měl po Aspern Napoleona "pronásledovat" (s. 37), zcela ignoruje bitvu u Znojma a příměří by uzavřel po Wagramu "koncem měsíce", atd. Je to takové celé podivné prostě.

Uhlířův text je klasika, výcuc ze Slunce nad Slavkovem, francouzská taktika vyvádějící nepřítele z míry a porážející ho na hlavu, zatímco protivník manévroval na rozkaz důstojníků a poddůstojníků složitými evolucemi, pud sebezáchovy byl z koaličních vojáků vytlučen a oni, na rozdíl od Francouzů, pochodovali pořadovým krokem vstříc nepřátelské palbě... do boku nepřítele měl být vražen klín, ač už ve Slunci nad Slavkovem cituje Uhlíř Lombarese, který to vyvrací. Klasicky pojaté střetnuté obou gard, které rozhodla "eskadrona mameluků", posláním Lannesa a Murata mělo být "držet v šachu" Liechtensteina a Bagrationa... tedy koaličních jednotek, o jejichž přítomnosti neměli Francouzi potuchy a jejichž zjevení se v cestě fr. levému křídlu bylo překvapením, jež nečekali, Bagrationovi pěšáci došli na dostřel od Santonu, atd., je toho hodně k polemizování a srovnávání s prameny.

Oko mi padlo na ty generální štáby a Radeckého, je tam jakási příloha 2 (s. 159), kde je náčelníkem štábu Lefebvra "v době napoleonských válek" Soult "vévoda Dalmatský, maršál" - on byl náčelníkem štábu Lefebvrovy čelní divize od května do října 1794 coby adjudant général chef de brigade, nejsem si jistý, že toto jeho působení stojí za velkou zmínku; Massény Oudinot, "kníže z Reggia" (byl jeho náčelníkem štábu od července 1799 do srpna 1800ú, a Neye Jomini, snad jen ten, od listopadu 1807 do listopadu 1809, ovšem nikoli jako divizní generál, jen jako adjutant-komandant, tedy plukovník; každopádně z toho "přehledu" má člověk dojem, že to jsou ti hlavní náčelníci štábu, významné příklady, a že snad Soult či Oudinot patří k Lefebvrovi či Massénovi jako Berthier k Napoleonovi.

Krása napoleonského manévru, kde hned v poznámce autor couvá, že jako to není košer říci o manévru, že je krásný... na s. 163 čáry máry s čísly i pojmy, zajímavý je postřeh, že rozdíl mezi řadovou a lehkou pěchotou "se setřel od tažení 1805", bláblá. Cituje Haythornthwaita, jakoby to byla nějaká autorita v oboru. Napoleon "zrušil přidělení děl plukům" (s. 165)... což nezrušil on, ale roku 1798 ministr války Schérer, a Napoleon to naopak v letech 1809 a 1811 obnovil. Jinak ale bych to možná nehodnotil dnes až tak příkře jako "za mlada", protože v tom textu jsou podstatnější informace než tyto v zásadě zanedbatelné detaily, a spíš se na těch jednotlivých tezích dá postavit zajímavá diskuse.

Tož tak asi, celkově je to ale spíš dobrá publikace, rozhodně z lepších, které v češtině existují.

J.

Leon · Příspěvky: 656 Témata: 30 Major