Sborník "Napoleonské války a české země"

Leon · Příspěvky: 656 Témata: 30 Major

Zaujala mne dabata o sborníku Napoleonské války a české země, vyd. LN 2001, ve fóru Prodám, koupím, vyměním a ponoukla k jeho vypůjčení a četbě. Avšak ještě než se do toho pustím, chtěl bych se zeptat a poprosit, zda by někdo z těch, kdo četli některou ze studií obsažených v knize, nemohl přispět alespoň pár slovy hodnocení, ať chvály či hany. Uvítám jakoukoli i sebemenší poznámku či dojem od kohokoli.

Pro orientaci uvádím názvy a autory jednotlivých statí:
(1) Miroslav Hroch, Napoleonské války a evropská společnost
(2) Pavel Bělina, Napoleonské války - předěl v dějinách mezinárodních vztahů a vojenského umění
(3) Eduard Maur, Ohlas napoleonských válek v českých zemích
(4) Daniela Tinková, Francouzská revoluce
(5) Dušan Uhlíř, Napoleonovo tažení roku 1805
(6) Peter Broucek, Francouzský císař, České země, Rakousko a rok 1809
(7) Libor Jůn, České země a dobrovolnické sbory habsburské armády v období koaličních a napoleonských válek (1792 až 1815)
(8) Petr Havel, Andrej Romaňák, Radeckého působení v čele generálních štábů (1809 až 1815)
(9) Ivan Šedivý, Krása napoleonského manévru
(10) Milan Hodík, Vojenské hudebnictví a době napoleonských válek
(11) Dagmar Kutílková, Stejnokroje a výstroj císařské armády v období Velké francouzské revoluce a napoleonských válek 1789 až 1815
(12) Jan Šach, Chladné zbraně v napoleonských válkách
(13) Vladimír Dolínek, Ruční palné zbraně v napoleonských válkách
(14) Marie Mžyková, Napoleonika v českých zemích
(15) Jan Špatný, Tradice bitvy u Slavkova

Nechávám si to - tradičně - jako četbu do vlaku. Ještě jsem tím ani pořádně nelistoval. Zajímají mne zejména články 1 až 6, a 9.

Leon · Příspěvky: 656 Témata: 30 Major

Ještě před založením tohoto fóra jsem vznesl výše uvedený dotaz a prosbu ve fóru Prodám, koupím, vyměním. Reagoval tam na něj JAKUB a protože se námět odchýlil od ryze obchodních záležitostí, přenesl jsem jej sem.

Jakub · Zaslal: 2009-04-19, 22:56 Předmět:

Velice učeně podáno Smile

Ne, zrušení rot doborovolných kanonýrů (compagnies de canonniers volontaires) nesouvisí nijak s moderním užitím dělostřelectva a bylo v zásadě oficiálním přijetím faktu, že tyto roty prakticky neexistovaly, jejich materiál byl v nevyhovujícím počtu i stavu. Původně (21. února 1793) mělo být 6 čtyřliberek na půlbrigádu, v roce 1796 byl počet snížen na tři. Nemám přesná reálná čísla, ale pochybuju, že by i těch tří bylo dosahováno.

Zrušení těch rot se časově víceméně kryje se zahájením egyptského tažení, v němž Napoleon dělostřelectvo půlbrigádám nechal, či spíše je vytvořil.

V roce 1809, po Esslingu (ne, milí rakouští nepřátelé, nebudu tomu říkat Aspern Rolleyes

), bylo plukovní dělostřelectvo obnoveno (2 kanóny na pluk, a sice 3- či 6-liberní rakouské nebo 4-liberní francouzské). Nešlo o nějaký krok zpět od soustředění dělostřelectva do silných a pružně či méně pružně nasazovaných baterií (ostatně Wagram je, spolu s Friedlandem, Moskvou (ne, milí rakouští nepřátelé, nebudu tomu říkat Borodino Laugh

) a Waterloo klasickým příkladem masového nasazení artilérie v bateriích o mnoha desítkách hlavní. Šlo o posílení palebné síly pěchoty, v případě lehkých děl spíše morální podporu. Jejich skromný počet nijak zásadně nekomplikoval manévry ani přesuny, a zdaleka především - bylo to "zadarmo", protože šlo o kořistní děla a postupně z hlavní výzbroje vyřazované 4-liberky.

Organizace dělostřelectva žádnou velkou revolucí v době Napoleonovy vlády neprošla, nicméně role, kterou dělostřelectvu v řadě rozhodujících okamžiků svěřil, byla originální a do té doby v praxi a takovém měřítku nevídaná. Není však pravda, že by Napoleon rušil plukovní dělostřelectvo, naopak je pravda, že je znovu zavedl - protože ho to nic nestálo, a když o ně v Rusku zase přišel, neobnovil je - protože už by ho to něco stálo a omezené zdroje bylo třeba investovat do smysluplnějších projektů.

Zatím se mi nepodařilo narazit na nějaké hodnocení efektivity plukovního dělostřelectva u Wagramu či Znojma, což jsou, snad spolu se Smolenskem, a velice teoreticky s Moskvou, jediné velké bitvy, kde mohlo být nasazeno. U Wagramu rozhodně nasazeno bylo, neboť rozkaz z 2. července říká : "Pátého za rozbřesku budou všechny divize nastoupeny ve zbrani, každá bude mít své dělostřelectvo, plukovní dělostřelectvo bude v rozestupech mezi bataliony."

Mám k tomu kapitolku v připravovaném sborníku. Jde ale spíš jen o popis ustavení plukovního dělostřelectva, jeho vyvíjející se organizace, a trocha teorie jeho nasazení (od rytíře du Teil). Jak říkám, hodnocení efektivity nemám, nicméně k něčemu to dobré patrně bylo, neboť po skončení války byla plukovní artilérie rozpuštěna, a v roce 1811 pak opět v očekávání příštích neradostných událostí obnovena. Samozřejmě stále "zadarmo".