|
Pátek, 25 květen 2012 |
| Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
| Autor |
Zpráva |
Leon
Příspěvky: 656
Témata: 30
Major
|
|
Duel 
Před časem tu jeden zpychlý francouzský důstojník projevil jakousi nevoli nad oslovením, které mu právem náleží, a šel ve své smělosti až tak daleko, že hrozil soubojem. To mne přimělo, abych zavčas začal studovat soubojová pravidla. Za tím účelem zakládám toto téma, neboť jsem seznal, že to je perná práce, a obracím se k vám s prosbou o radu a pomoc v následujících otázkách*:
1) Jaká dobová pravidla by byla pro napoleonské období odpovídající a vhodná?
2) Jak tato pravidla přizpůsobit poměrům re-enactmentu?
3) Jak by šlo prakticky předvést provedení, průběh souboje?
K tomu jsem zatím nalezl: kde je odkaz na knihy HOOPER, George W.: Down the river: or, Practical lessons under the code duello. (1874, 2005) (viz s. 250nn French Code a s. 262nn Irish Code – k náhledu i ke stažení!) a MILLINGEN, J. G.: The History of Dueling: Including Narratives of the Most Remarkable Encounters that Have Taken Place from the Earliest Period to the Present Time, Part One. (2004) Kapitola XV. – Code of dueling established in France (s. 274nn) není, bohužel, na Google-knihy součástí náhledu. (Odkaz na francouzský a irský kodex viz níže.)
A) Jak určit, která strana je dotčená? Která strana volí zbraně? Vyzývatel či vyzvaný?
B) Jaké jsou možné zbraně? (Šavle, kordy, pistole, okované hole, … a další?)
C) Jaká je dosavadní praxe v soubojovém klání? Sdělte, prosím, své zkušenosti.
Podle toho, co na fóru čtu, nejsem jediný, kdo by nějaké objasnění či upřesnění uvítal.
Ça ira!
 (Klikněte si!)
* Odpovědi na některé z výše položených otázek lze nalézt v knihách, na něž mne upozornili MARTAS, CHOUAN a TAZIEN. Šindelář kupř. píše: „Sekundanti se dále měli dohodnout na druhu použité zbraně. Právo volit zbraň měla uražená strana. V Rakousku a Německu byly většinou používány šavle, pokud ovšem dohoda nestanovila palné zbraně. Ve Francii, Itálii a Španělsku naopak převládal kord. V případě palných zbraní se jako jediná možná zbraň připouštěly pistole.“ (Šermíři, rváči, duelanti; s. 137) Odkazuje přitom na Duell-Codex Gustava Hergsella (1891), který dle něj vystihuje praxi celého 19. století a možná i doby krátce předtím.
_________________
Mír šíším, válku paňácům!
Naposledy upravil Leon dne 2010-11-04, 20:56, celkově upraveno 6 krát |
|
| Návrat nahoru |
|
 |
Eifel
Příspěvky: 1032
Témata: 43
Général de Brigade
Jednotka: 1er cuirassiers
|
|
Nádherné téma. 
_________________
"Haut les têtes, la mitraille n'est pas de la merde !" |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Martas
Příspěvky: 162
Témata: 3
Sous-Lieutenant
|
|
Salut.
Opravdu pěkné téma.
Někde jsem četl, že zbraň si volí strana, která je vyzvána. Strana dotčená tedy uražená je tedy v tomto směru v určité nevýhodě. Někdy toho bylo i zneužíváno.
Jinak v roce 2004 vyšla od Vladimíra Šindeláře "Velká kniha o soubojích a duelatnech" a v levných knihách se před rokem dala koupit za 99 Kč. Ještě jsem se k její četbě nedostal. Snad by tam hohlo být něco zajímaváho.
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Ondra.J
Příspěvky: 293
Témata: 16
Capitaine
Jednotka: k. k. Linien-Infanterie-Regiment Kaunitz-Rietberg Nr. 20
|
|
Bravo, bravissimo! Výborné téma lahodící mému uchu. Sic jako prostý neduelantující fyzilír mnoho rad nemám, ale narazím-li zveřejním. Očekávám že Tazien v tomto tématu bude jako ryba ve vodě že?  A s ostatnímy duelanty se diskuse jistě rozroste do nečekaných rozměrů. S pozdravem! Ondra
_________________
Vita enim mortuorum in memoria est posita vivorum. |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Leon
Příspěvky: 656
Témata: 30
Major
|
|
| citace: |
TAZIEN: No Rendo, je docela možný, že se nemyla [Joséphine de Beauharnais]. Znám spoustu takovejch lidí, viď Riri. A ten si nemyje vůbec žádný partie.
CHOUAN: To je výzva?
TAZIEN: Ano Choane, je to výzva. Zbraň volím šavle. Kdy, kde? (…) A schválně jsem tam nedal to U.
CHOUAN: Souboj beru, ale tentokrát podle všech pravidel a protokolu! Zvolte si sekundanta mon capitain, dejte vědět, kdo to bude a ten můj se mu ozve.
EIFEL: Pokud byste nemohli vzhledem k císařskému zákazu soubojů najít nějaké sekundanty, tak se vám touto cestou nabízím. Mám již se souboji nějaké zkušenosti.
CHOUAN: Nabídku na sekundování beru, vše teď záleží na monsieur le capitaine. |
Tak se nám to pěkně rýsuje! Třeba se mi dostane - kromě chvály, za niž při této příležitosti děkuji – prvního empirického materiálu.
Zúčastnění nepochybně vědí, že etiketou je vázán nejen samotný průběh souboje, ale i jeho přijetí, popř. pokusy o usmíření. Pro takový případ nabízím inspiraci:
| citace: |
Co se týče soubojů, je Verne dosti skoupý jak na jejich využití ve svých románech, tak na podrobný popis. Slouží mu vždy jako záminka k rozehrání nějaké jiné dramatické situace. V případě souboje [Hectora] Servadaca s ruským hrabětem [Vasilijem Timaševem] se nějaké duelantské scény, která by potěšila srdce šermíře, zhostil autor ještě daleko razantněji – k souboji vůbec nenechá dojít! Než sekundanti dojednají vše potřebné, protagonisté se spřátelí a z bitky nic není! Přesto však je úvodní scéna románu pozoruhodná, a to z hlediska soubojové etikety. Popisuje totiž přesně, jak mohlo takové vyzvání k boji na život a na smrt vypadat. [J. Verne, Na kometě, kap. I.]
Cituji: „Ne, pane kapitáne, skutečně vám nemíním ustoupit.“ Lituji, pane hrabě, ale vaše nároky nijak nemohou změnit má práva!“ „Opravdu?“ „Skutečně.“ „Přesto vás upozorňuji, že jsem nepopíratelně první v pořadí.“ „Na to vám odpovím, že v podobné záležitosti nemůže prvenství zajistit žádné právo.“ „Dokážu vás přinutit, pane kapitáne, abyste mi své místo postoupil.“ „Tomu nevěřím, pane hrabě.“ „Myslím, že rána šavlí…“ „Ne víc než výstřel z pistole…“ „Zde je má navštívenka!“ „A zde je má!“ Ve chvíli rozchodu se hrabě Timašev zeptal: „Kde se mí svědkové setkají s vašimi?“ „Dnes odpoledne ve dvě hodiny u štábu, hodí-li se vám to,“ odpověděl Hector Servadac. (Konec citátu.)
Tak takhle jednoduché to je! Vyměníte si navštívenky a svědkové domluví zbytek. Leč musí tu být ještě příčina sporu. Oč vlastně šlo? V úvodu se to čtenář nedozví. Hrabě Timašev si totiž klade ještě jednu podmínku – chce skutečnou příčinu duelu utajit. Servadac souhlasí a oba se domluví na tom, že za důvod uvedou hudební spor – ruský hrabě postaví proti Servadacově zálibě v Rossinim svou zálibu ve Wagnerovi. Když Servadacovi svědci namítají s lehkým pousmáním, že by se tento hudební spor dal urovnat (vědí totiž, že skutečnou příčinou sporu je přízeň jisté dámy), vece štábní důstojník vážně: „Ve sporu Wagnera s Rossinim není žádný ústupek možný, … Já chci Rossiniho pomstít.“ „Rána mečem nemusí být ostatně vždy smrtelná!“ odvětí na to jeden z důstojníků. „Zvlášť, je-li někdo rozhodnut tak pevně jako já, že žádnou nepřijme,“ odpoví Servadac. Inu, jak už víme, nakonec zůstal Rossini nepomstěn; dáma, o kterou šlo, se totiž vdala za kohosi třetího, důvod k souboji tím zanikl a duelanti se spřátelili.
Pro mě jako šermíře plyne z této příhody poučení, že zásahů se lze vyvarovat jednoduše tím, že se rozhodnu žádný nepřijmout – jak prosté! |
Citováno z přednášky Leonida Křížka „Souboje a rvačky v díle Julese Vernea“ (http://www.militaria.cz/cz/ cit. 2005-09-14)
| Martas napsal: |
| Někde jsem četl, že zbraň si volí strana, která je vyzvána. Strana dotčená tedy uražená je tedy v tomto směru v určité nevýhodě. Někdy toho bylo i zneužíváno. |
Myslíš to tak, že někdo někoho urazil s úmyslem využít práva volby zbraně, předpokládaje, že dotčený nemůže nechat urážku bez povšimnutí a vyzve jej na souboj?
- Domníval jsem se, že tomu tak je. Vždyť možnost, že by volba byla na vyzyvateli, se jeví v tomto ohledu ještě nebezpečnější. (Možná, že moje otázka, jak rozpoznat dotčeného, tedy uraženého, je zbytečná - postačuje rozdíl vyzyvatel/vyzvaný.)
N.B.: Mrkněte se na ten francouzský kodex (tuším ze 70. let 19. století). Je přijatelný? Uvítám případné postřehy a připomínky.
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Martas
Příspěvky: 162
Témata: 3
Sous-Lieutenant
|
|
Myslel jsem si to, ale nyní si nejsem úplně jistý. A. Castelot v knize "Královský trojúhelník" popisuje souboj, ve kterém se bije Guy de Chabot, baron de Jarnac s baronem de La Chataigneraie. Dle tohoto pramene baron de Jarnac byl uražen, vyzýval a volil zbraně. Tento souboj popisuje i V. Šindelář v knize "Šermíři, rváči, duelanti", který však zestručnil příčinu souboje, když uvedl, jí byla údajně "jakási urozená dáma, jejíž jméno však není nikde uvedeno". A. Castelot je v popisu příčiny souboje důslednější.
Šindelář neuvádí, kdo volil zbraně. Castelot uvádí, že Jarnac. Castlot tak uvádí, že se jednalo o "boží soud". Jarnac si údajně zvolil "starý typ meče, nesmírně těžký a železnou rukavici, kterou si rytíři kdysi přidržovali štít...", ale na kopii dobové rytiny v Šindelářově knize je evidentně vidět, že duelanti mají meče a malé kruhové štíty. O štítech se nezmiňuje ani jeden z autorů.
Pak něčemu věř ......., ale nutno podotknout, že se jednalo o polovinu 16. století. Soubojová pravidla se určitě během staletí upřesňoval a zdokonalovala, byla určitě podrobnější a podrobnější.
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Chouan
Příspěvky: 103
Témata: 13
Sergent-Major
Jednotka: 44éme Bataillon de Flotille, 3eme compagnie (Ancien Régime o. s.)
|
|
Tak soubojových pravidel je poměrně velké množství, více je jich známo spíše k soubojům pistolovým (francouzský, anglický, ruský či irský protokol). Co se týká soubojů v době revoluce a císařství tak pravidla jsou mnohem jednoduší než v době Ancien régime. Samozřejmě oba duelanté souboj domlouvají pouze přes sekundanty a i přes sekundanty jsou určena pravidla (do první krve … atd.) či navržen smír. Díky revoluci se souboj stal populární i mezi lidovými vrstvami, zákaz soubojů byl za revoluce odvolán a kromě důstojníků a šlechty (což bylo skoro jedno a totéž) se k tomu dostal i plebs. Při souboji by měli být zúčastněni minimálně dva sekundanti (za každou stranu jeden), ale obvykle bývali čtyři, lékař (ten je však obvyklý až v druhé pol. 19. století) a nestaraný svědek který vede protokol souboje. Pak záleží na zvolení zbraně (vybrání pistolí a jejich nabíjení, přeměřování chladných zbraní), kontrola oděvu duelantů (většinou se odkládal svrchní oděv až na košili a sundávali se i nákrčníky a rozepílal knoflíček u košile). No pěkně jsou souboje popsány v pamětech (např. de Marbot, Casanova, ale i jiní) u nás se v posledních 50 letech soubojům věnovali pánové Lugs, Wágner či Šindelář.
Prosím o omluvu mého pravopisu.
_________________
Vive le Roy! Chouanerie not's dead !! |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Aleš
Příspěvky: 251
Témata: 4
Capitaine
Jednotka: Donský Kozácký pluk Chanženkova I.
|
|
Co se týká soubojů v době Napoleona Bonaparta, pak vřele doporučuji skvělý film "Soupeři" (nedávno ho znovu dávali v naší televizi v původní širokoúhlé verzi s výborným českým dubbingem). Já osobně tento film považuji za jedno z nejlepších obrazových ztvárnění napoleonské éry, jaké bylo kdy natočeno.
Jinak obecně je v soubojových pravidlech trochu problém...protože co kultura, to trochu jiná pravidla...takže jedinou obecnou poučkou, která by se napříč Evropou a napříč epochami dala "obecně" použít je, že souboj musí být "čestný", tedy vycházející z principů rytířskosti. Volně přeloženo...při souboji se nemají používat záludnosti.
Otázkou ale je, co je to vlastně záludnost.
Například o pár příspěvků výše zmíněný Gui de Chabot, Sieur de la Jarnac použil při souboji prvek později nazývaný "Coupe de Jarnac" tedy Jarnakův úder (nebo Jarnakův sek).
Tento prvek, který vlastně ani Jarnac nevymyslel (popsal ho ve své knize už italský šermířský mistr Achille Marozzo), mu zajistil vítězství nad silnějším a v šermu zdatnějším protivníkem. Později byl tento útok označen za "nečestný" a "zbabělý" a byl francouzským králem dokonce v soubojích zakázán.
Z dnešního pohledu bychom mohli tento "sek na koleno" popsat jako vmyk ve stesso tempu do soupeřova výpadu.
Pokud se to napíše takto, nic "nečestného" v tom není...přesto to bylo ve své době zakázané...přičemž velmi podobné věci, proti nimž v podstatě neexistuje účinná obrana se v soubojích vyskytovaly i nadále a nikdo je nezakazoval.
Jen pro ilustraci zjednodušeně popíšu o co se vlastně jedná:
1)Protivník zaútočí bodem nebo sekem na horní nebo střední část těla obránce.
2)Obránce kryje útok vnější stranou čepele zbraně a vychyluje tak sokovu zbraň mimo osu svého těla.
3)Obránce současně provádí tzv. "stesso tempo", tedy útok do tempa útoku soupeře. Soupeřova zbraň je stále držena vnější stranou obráncovy čepele mimo osu obráncova těla a zárověň obránce přesunuje hrot své zbraně blíže k tělu útočníka. Využívá přitom kinetické energie útočníka, jehož braň z vnější strany tlačí na zbraň obráncovu a ta tudíž s velkou razancí dopadá (v případě seku) nebo proniká (v případě bodu) na (nebo do) těla útočníka. Z hlediska šermířského názvosloví se tedy jedná o "vmyk". Jelikož zbraň obránce je v té chvíli na vnitřní straně grafikonu a tedy blíže tělu útočníka, než zbraň útočníkova...tak se prostě proti tomu nedá vlastně nijak bránit. Jedině snad rozpoznat nebezpečí a včasným úkrokem, či záskokem se vzdálit z dosahu obráncova hrotu.
Ten Jarnac tehdy rozsekl protivníkovi vazy v koleně a tím ho vyřadil z dalšího pokračování v souboji.
_________________
Aleš Vladimírovič |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Ondra.J
Příspěvky: 293
Témata: 16
Capitaine
Jednotka: k. k. Linien-Infanterie-Regiment Kaunitz-Rietberg Nr. 20
|
|
Musím říci že se zde toto téma velmi slibně rozjíždí. nad čím bych se však já rád pozastavil je souboj pistolemy blíže nabíjení zbraní. V jakémsi filmu bohužel již nevím o co se jednalo (tuším že něco s básníkem Ruskinem) se zde soupeři postavili čelem k sobě a jeden ze sekundantů přinesl krabičku s pistolemy, dále následovalo nabití zbraní soupeři a následné vyměnění což mi přijde nelogické. Vždyť pokud nabiji soupeři zbraň mohl bych mít zájem na tom aby mu při nejmenším selhala. Poté následovalo již známé odkráčení a výstřel. Prosím o vysvětlení jsem naprostý laik co se týče soubojů. Moc díky. S pozdravem! Ondra
_________________
Vita enim mortuorum in memoria est posita vivorum. |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Aleš
Příspěvky: 251
Témata: 4
Capitaine
Jednotka: Donský Kozácký pluk Chanženkova I.
|
|
To bude asi chyba v tom filmu. Zbraně nikdy nenabíjeli učastníci souboje (pokud se tedy nejednalo o souboj bez účasti sekundantů - což se někdy také dělo). Zbraně (tedy abych byl přesný - první rány ze zbraně) byly zpravidla nabity nezávislou osobou mimo dohled účastníků souboje. Soupeři si poté zvolili zbraň náhodnou volbou ze dvou identických a stejně nabitých zbraní. Proto se vyráběly tzv. soubojové zbraně, což byly dvojice identických zbraní, většinou vysoké řemeslné a umělecké kvality, uchovávané společně v jedné kazetě, tedy vlastně krabici na zbraně.
Ta vysoká kvalita střelných soubojových zbraní vypovídá hodně o tom, jakou váhu tehdejší lidé připisovali ochraně vlastní "cti".
_________________
Aleš Vladimírovič |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Chouan
Příspěvky: 103
Témata: 13
Sergent-Major
Jednotka: 44éme Bataillon de Flotille, 3eme compagnie (Ancien Régime o. s.)
|
|
No výběr pistolí byl obvykle spíše ze čtyř než dvou kusů, protože každá ze stran mohla přinést vlastní soubojovou soupravu, někdy také bývaly soubojové soupravy zakupovány přímo pro souboj nezainteresovanou osobou (tak to bylo například v Souboji A. S. Puškin vs. d´Anthés ). Nabíjet směli i sekundanti, ale zase pod dozorem nezainteresovaného svědka, který měl pod dohledem protokol souboje. Zbraň by správně nesměla mít vývrt ani mířidla (na těch ovšem mohli duelanti trvat). Spousta párů pistolí v českých sbírkách, které jsou uváděny jako soubojové jsou pistole terčové, protože právě mají vývrt a mířidla.
_________________
Vive le Roy! Chouanerie not's dead !! |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Leon
Příspěvky: 656
Témata: 30
Major
|
|
| Chouan napsal: |
| Zbraň by správně nesměla mít vývrt ani mířidla (na těch ovšem mohli duelanti trvat). |
- Pravda, nejsme žádní Emerikánci, abychom používali revolvery!
Název / kapitola / strany: Robur Dobyvatel / I / 5n
Soupeři: starší Angličan vs. mladší Američan
Zbraně: Revolvery
Průběh souboje: Cituji: „Prásk…! Prásk…! Obě rány zazněly téměř současně. Kráva, která se pásla asi padesát kroků odtud, dostala jednu z obou kulí do hřbetu. A přece neměla s tou věcí pranic společného. … Souboj probíhal na pravém břehu Niagary, nedaleko řetězového mostu, který spojuje americký břeh s břehem kanadským, asi pět kilometrů pod vodopádem.“
Výsledek: Ani jeden z obou soků nebyl zasažen.
Komentář LK: Příčinou sporu byla hádka o to, zdali „zvuky vzdušné trouby nad touto částí Kanady mezi jezerem Ontario a jezerem Erie“ byly tóny americké neoficiální hymny Yankee Doodle, anebo britské oficiální hymny Rule Britannia. Opět cituji: „Měl pravdu Angličan nebo Američan? Těžko říci. Tento souboj však rozhodně dokazuje, jaké vzrušení myslí vládlo tehdy na nové i staré pevnině nad nevysvětlitelnými zjevy … Vždyť od objevení člověka na Měsíci se lidé opravdu nikdy nedívali na oblohu tak často.“ Není třeba připomínat, že tím nevysvětlitelným zjevem byl létající stroj Albatros Robura Dobyvatele. Celý souboj je pozoruhodný z několika hledisek: Verne vtipně uvádí čtenáře do děje napínavou úvodní scénou. Než by dlouze popisoval, jaké vzrušení Albatros působí, učiní zvuky trouby příčinou duelu Američana a Angličana. Dozvídáme se, že tento souboj byl vybojován revolvery. Mohlo by se zdát, že tak malicherný spor nestojí za riziko života, nicméně historie zvláště amerických soubojů nám dokládá řadu autentických duelů, kde příčiny byly často ještě malichernější. Tak například koncem 19. století došlo v Hobokenu, NJ, k souboji mezi jistým Benjaminem Pricem a p. Greenem. Důvodem bylo to, že pan Green se v divadle podíval na společnici pana Price a ten mu za to zakroutil nosem. Výsledek souboje? Šprýmař Price byl zabit prvním výstřelem. Volba zbraní se může zdát také drastická, neboť revolver s vrtanou hlavní je daleko přesnější než soubojové pistole s nevrtanými hlavněmi, takže pravděpodobnost zásahu je téměř stoprocentní; nicméně i tento aspekt je autentický; Američané často volili podmínky souboje natolik smrtící, že starý Kontinent jen v úžasu zíral. To, že žádný z obou pánů z revolveru netrefil, svědčí o trestuhodném zanedbání výcviku a fatální lehkomyslnosti. Také Vernova fikce, že po nerozhodném matchi trvali oba na svém, nicméně odešli poklidně na společnou bohatýrskou snídani do nedalekého hotelu, zcela odpovídá dobovým praktikám.
Citováno z přednášky Leonida Křížka „Souboje a rvačky v díle Julese Vernea“. (http://www.militaria.cz/cz/ cit. 2005-09-15) Tož tak.
P.S.: Ještě 3 zcela praktické otázky. V případu TAZIEN vs. CHOUAN. (Viz výše.)
a) Která strana je dotčená? (Tj. kdo se právem může cítit uražen a čím přesně?)
b) Kdo je tedy vlastně vyzyvatelem a kdo vyzvaným?
c) Komu náleží právo volby zbraní?
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Chouan
Příspěvky: 103
Témata: 13
Sergent-Major
Jednotka: 44éme Bataillon de Flotille, 3eme compagnie (Ancien Régime o. s.)
|
|
To Leon:
a) Ano zde je to špatně, protože strana uražená je Tazien
b) Je to tedy naopak, vyzvaný jsem já (Chouan), vyzyvatelem je Tazien
c) Zbraň bych tedy měl volit já (Chouan)
Správně by však k souboji dojít nemělo protože hodnosti nejsou na stejné úrovni, ale za předpokladu že se lišíme strukturou velení tak by to mělo být v pořádku. Chouan – La Marine Impériale nespadala jako Grande Armée pod ministerstvo války (ministr Dejean – pro rok 1809), ale ministerstvo kolonií a námořnictva (ministr Decres).
_________________
Vive le Roy! Chouanerie not's dead !!
Naposledy upravil Chouan dne 2009-08-24, 23:25, celkově upraveno 2 krát |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Leon
Příspěvky: 656
Témata: 30
Major
|
|
Poslouchej, CHOUANE, udělejte si v tom s TAZIENEM jasno! Nemůžeš být přece dotčený (uražený) a současně vyzvaný. Buď on urazil Tebe a Tys ho vyzval na souboj (tj. jsi uraženým a vyzývajícím), anebo Ty jsi urazil jej a on Tě vyzval na souboj (tzn. byl bys urážejícím a vyzvaným). Tak se rozhodni. Ostatně, nic ve zlém, ale už ta Tvá dřívější otázka na TAZIENA: „To má být výzva?“, se mi zdála protismyslná. Ta měla snad znít: „To měla být urážka?“ – On by Ti pak odpověděl, že jo, a že Ti k tomu ještě upírá písmenko ve jménu, (což vzbuzuje různé nežádoucí konotace), abys o tom nepochyboval. Potom bys Ty jeho vyzval – a ne naopak, vždyť to by bylo bezdůvodné* – na souboj. Čímž byste mi poskytli skvělý materiál ke studiu, jelikož o to mi jde. - Přidal jsem do úvodního příspěvku ještě třetí otázku: (3) Jak by šlo prakticky předvést provedení, průběh souboje?
No, aspoň že se shodnete na těch šavlích. Nebo ne?
*Cožpak by mohl jen tak zničehonic říci třeba: „Vyzývám Tě na souboj, ty Chujane!“? – To by se mi zdálo naprosto neregulérní.
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Bleu
Příspěvky: 192
Témata: 29
Sous-Lieutenant
Jednotka: 44eme Bataillon de Flottille, 3eme compagnie
|
|
to leon: vyzivatelem nemusi nutne byt urazena strana.
_________________
This is my musket. There are many like it, but this one is mine.
My musket is my best friend. It is my life. I must master it as I must master my life. |
|
| Návrat nahoru |
|
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
|
|
|
Úvod / Homepage
FAQ
Hledat
Registrace
Přihlášení
Back to Top