|
Pátek, 25 květen 2012 |
| Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
| Autor |
Zpráva |
Jakub
Příspěvky: 2943
Témata: 156
Général de Division
Jednotka: 57e de ligne
|
|
Čekal jsem, jestli se ozveš 
| citace: |
| jakou formu tvorby dotyčný zvolí je jeho nedílná pravomoc |
Jistě, každý předpis má svého autora či autory, což jsou vládou či panovníkem pověřené osoby, jež to sepíšou a vláda nebo panovník to podepíšou a stane se z toho rozkaz nejvyššího velitele, atd.
Jiná věc pak je, že sebeuznávanější a zkušený odborník mývá v různých věcech méně i stejně i více uznávaného a/nebo zkušeného oponenta, který, kdyby byl na jeho místě, udělal by to jinak, a taky to dává během přípravné fáze najevo, a pak se k věci vrací a vyjadřuje a snaží se prosadit svou. A buď ji prosadí, nebo neprosadí; a nemusí to být oponent jeden, může to být skupin více, atd. A jistěže armádě jsou takové spory v praxi zcela ukradené, protože se řídí tím, co je psáno a dáno, a pochopitelně, to celé v rámci aplikace teorie v praxi tím či oním velitelem podle situace, atd., jak to píšeš. Nicméně tyto spory jsou zásadní z hlediska kvality a promyšlenosti celé koncepce, že.
My jsme ale v situaci, kdy se nesnažíme dělat věci podle svého svědomí nejlépe z hlediska funkčnosti či efektivity, resp. nevytváříme si zásady ani postupy; my se snažíme dobrat toho, jaké dobové zásady a postupy můžeme rekonstituovat. Nemůžeme se omezit na oficiální předpis, protože ten nestačí, a musíme se vyznat v neoficiálních textech, které jsou dostupné, protože ty popisují, do určité míry, dobovou praxi, o kterou nám jde. Takže se musíme taky pustit do subjektivního hodnocení těch neoficiálních, a přesto užívaných, zásad, a k řadě z nich najdeme protichůdné argumenty zkušených praktiků. A tím se můžeme zcela přirozeně dostat do sporu, a nemaje tak docela autority, která by nám podepsala jednu variantu, musíme se nějak domluvit.
Někdo by trval na předepsaném celém povelu, někdo na jeho zkrácené variantě A a jiný na zkrácené variantě B, a jistěže nakonec záleží na velícím, ale protože je to hobby, že ano, tak přebít jiný názor bez argumentu silou zlata na ramenou by bylo hloupé. Třeba kdybych chtěl mermomocí velet "par le flanc - DROITE", budu na to min. vojáky muset připravit, jinak taky mě může polovina pelotonu během cvičení poslat hluboko, nehledě na to, že to může vykolejit ostatní kádry zvyklé na něco jiného... a to je maličkost; pak tu máme ty jinde probírané tirajéry, nic snadného, ale domluvit se musíme, a názorů na ty věci může být hodně, a ne všechny úplně blbé 
V době, která nás zajímá, a ve Francii, se povely nedělí na úplné a zkrácené podle toho, zda obsahují či neobsahují návěstí, ale podle toho, zda jsou vyslovované, jak jsou předepsané, nebo zda se nějaká jejich část vypouští. Přičemž tam, kde je předepsané návěstí, se také, byť zkrácené, návěstí vyslovuje, nezkracuje se tím, že by se návěstí rušilo.
Povely pouze výkonné jsou vzácné, a přesně jak píšeš, jejich užití je výhradně v jasně dané situaci. V podstatě máme jen "AMORCEZ" a "BOURREZ" při nabíjení na 12, máme "FIXE", máme "FRONT", máme výkonné povely při palbě "ARMES", "JOUE", "FEU" a "CHARGEZ", a to bude asi tak všechno. Vše ostatní návěstí obsahuje. Pak máme specialitu, povel složený ze dvou výkonných povelů (teoreticky, resp. tak je to předepsáno), a sice DEMI-TOUR - DROITE, ale lze předpokládat, že to je drobné nedopatření autorů a zbytečnost, protože ušlápnout se dobře dá i kdyby bylo demi-tour zapsáno kurzívou jako návěstí, a také tak vysloveno (jakože tak vyslovováno bývá).
Náš předpis nezná to, co dělají Rakušani s povelem SCHULTERT, ale není neobvyklé povely AMORCEZ či BOURREZ slyšet vyslovovat jako amor CEZ a bour REZ, byť to je zbytečné a textu to neodpovídá.
Tady jsem to malinko přehnal v této debatě, tyhle úvahy moc nepatří ven z hlavy ale na druhou stranu není od věci o těch věcech občas přemýšlet.
J.
_________________
Le Terrible que rien n'arrête! |
|
| Návrat nahoru |
|
 |
Leon
Příspěvky: 656
Témata: 30
Major
|
|
| maly Jauda napsal: |
Polemika o vhodnosti nebo nevhodnosti povelu k nějaké činnosti je ve válečnicví armád novověku a součastnosti trochu mimo mísu.
(...)
Pokuď jste se dočetli až sem omlouvám se za můj profesní pohled na vaši polemiku (plácání hladiny vody v lavóru). |
Tam, kde cituješ nebo převypravuješ metodiku, není co vytknout. Naopak v těchto místech, kde činíš vlastní závěr z následujícího výkladu nebo vyjadřuješ osobní názor, používáš hovorových výrazů, které nemají přesnou náplň a člověk si pod nimi může představit leccos nebo také nic.
S tím závěrem - ne s jeho premisami, z nichž je vyvozován! – a názorem by šlo úspěšně polemizovat: Sám totiž uvádíš návrhové a připomínkové řízení, v jehož rámci taková polemika řádně probíhá. Podobná polemika samozřejmě může probíhat i mimo takové řízení, avšak je nicotná v přesně stanoveném právním smyslu: nemá žádné právní následky*. Neznamená to však, že musí být nutně nesmyslná. Jasně řečeno: Mám dojem, že si pleteš (nepochybnou) nicotnost naší polemiky s její (případnou) smysluplností.
Mám za to, že Tvých znalostí a zkušeností by šlo pro zkvalitnění předchozí diskuse využít přínosněji. Např. by se dalo poukázat na to, že zatímco já jsem obhajoval názor, že v předpisech má být zakotven pokud možno povel úplný, JAKUB upozorňoval na to, že reálně používané povely takové být nemusí. Tím se zčásti stanoviska přiblíží, poněvadž ani já samozřejmě nemohu požadovat, aby (předpisově) byly všechny povely formálně totožné (tzn. obsahovaly rozvité návěští – oslovení, směr, způsob, tvar atp. – a výkonný povel) a jejich případné zkrácení či jinou úpravu ponechat jen na operativním užití. Takový zcela obecný formální požadavek by se mohl dostat do rozporu se smyslem řady konkrétních povelů.
Co by se však mělo vzít v potaz především je, že tu hovoříme přinejmenším o třech různých situacích, v nichž může polemika smysluplně vzniknout: (1) zavádění nového názvosloví pro branné účely, (2) přizpůsobování již nějak zavedeného názvosloví pro branné účely a (3) překlad používaného názvosloví nikoli prvotně pro branné účely.
Tyrš řešil druhý úkol, pod třetí bod spadá polemika mezi JAKUBEM a JK, ale také Burian, jelikož jeho úkolem - jak mi JAKUB vysvětlil - bylo jen objasnit obsah německých povelů českým brancům, nikoli pro ně zavádět jejich vlastní.
... A teď si přečtu, co na to řekl výše JAKUB.
* Pro lid obecný: Tím chci říct, že nás vojáci mohou beztrestně poslat do p...le.
Naposledy upravil Leon dne 2011-03-04, 12:14, celkově upraveno 1 krát |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Leon
Příspěvky: 656
Témata: 30
Major
|
|
Možná bych měl upozornit, že to uvědomění si situace, v níž se řešitel nachází nebo do níž se posuzovatel staví, je opravdu významné.
Jak už jsem uvedl, skutečnost, že Tyrš a Burian řešili jiný úkol, vede k tomu, že výsledky jejich úsilí musí být posuzovány poněkud odlišnými kriterii. *
Podobně v polemice, kterou tu zmínil JAKUB ("par le flanc gauche (droit) - à gauche (droite)" vs. "par le flanc – gauche (droite)"), je zase důležité, zda se na tu otázku odpovídá z hlediska velitele jednotky reenactmentu, nebo z pozice hypotetického reformátora. V prvním případě se pro podporu svého stanoviska musí odvolávat na nějaký dobový předpis nebo praxi, jak to učinil, ve druhém případě by stačilo uplatňovat rozumná pravidla, která však ani nemusela být v dané době praktikována či uznávána. Nejde jen o jejich uplatnění, nýbrž i hierarchii, popř. vhodnost pro daný případ: Konkrétně, v daném sporu bych pravděpodobně stál na jeho straně, jelikož délka konkurenčního povelu se mi zdá neúnosná a pravidlo o tom, že návěští má připravit na provedení - byť obecně oprávněné - má zde menší váhu.
Naproti tomu, v případě hodnocení povelů „Schultert!“, „Plecuj!“ a „Hа плечо!“, kdy se opět stavíme do hypotetické pozice tvůrce (popř. reformátora) názvosloví, bychom měli uplatňovat nějaká obecná měřítka, která množinu přijatelných povelů (tj. různých uchazečů) uspořádají podle jejich vhodnosti. Předmětem polemiky se ovšem může stát i to, která přesně to jsou, a která jsou pro daný případ přednější.
 Jak pro reenacteury, tak pro překladatele jsou však - domnívám se - takové úvahy bezpředmětné (nejsou jejich záležitostí) a nicotné (jsou pro ně bez účinků). Vskutku plně je ocení osvícenci.
* Ještě výraznější než v případě Burianova překladu povelu „Schultert!“ = „Plecuj!“ by to bylo u povelu „Hahn in arm!“, jejž překládá doslovně „Kohoutek k ramenu!“ – pro potřeby českého brance, jemuž jde o porozumění povelu, který však bude přijímat v němčině, zcela pochopitelné a vyhovující. Pro potřeby vojáka české branné moci naopak velmi nevhodné, řekl bych i nepřijatelné.
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
|
|
|
Úvod / Homepage
FAQ
Hledat
Registrace
Přihlášení
Back to Top