|
Pátek, 25 květen 2012 |
| Zobrazit předchozí téma :: Zobrazit následující téma |
| Autor |
Zpráva |
Admin
Příspěvky: 724
Témata: 38
Jednotka: 18e de ligne
|
|
Nasel jsem nahodou na internetu jeden pomerne zajimavy pohled na Napoleonuv zivot a hlavne jeho konec - tedy ten politicko-vojensko-statnicky, bitvu u Waterloo... 
Water-Loo (aneb Císaøovy nové hemoroidy)
Autor: Jan Hurych
()
Poznámka autora: Nesnažím si zde dìlat legraci ze známé bitvy, kde zemøelo tisíce dobrých mužù a která vrátila Evropì po dlouhých válkách opìt mír. To se mi jen ona slovní høíèka hodila k popsání jednoho z prvních historických spláchnutí, které zbavilo Evropu diktatury - následkù revoluce, jež zakysla. Byla to možná první, ale rozhodnì ne poslední taková revoluce; následovaly ještì jiné, jak dobøe víme. Pøi troše pøedvídavosti ovšem u žádné diktatury nebylo tøeba, aby to trvalo tak dlouho, než došlo ke koneènému rozpadu - stálo to pøíliš mnoho obìtí.
Tak napøíklad Napoleon mohl být zastaven ještì pøed bitvou u Waterloo, dokonce mnohem døív, než byl poslán na Elbu. Navzdory fámì, která ho velebí jako genia, malý Korsikán totiž dìlal obèas i velké chyby. Pøesto ještì dnes mnozí historici ospravedlòují jeho vojenské omyly a naopak zdùrazòují jeho "genialitu". Nìkteøí dokonce urážejí památku statisícù padlých Francouzù tím, že nazývají Bonapartovu touhu po svìtovládì "vyvrcholením francouzské revoluce" - i když je známo, že to byly právì ideály revoluce, které zradil. A nejvìtší lží ze všech je pak prohlášení, že u Waterloo prostì nemìl štìstí. Anebo, jak se teï s oblibou tvrdí, že za jeho porážku mohly jeho hemoroidy . . .
Byla to nepochybnì jedna z nejdùležitìjších a nejhroznìjších bitev v devatenáctém století. Novì nastolený mír v Evropì byl draze zaplacený, ale jeho protivníci z Aliance se z toho stejnì nepouèili. Po sto letech znovu hnali své vojáky do bezedného jícnu první svìtové války, aby tam nakonec, jistì zaslouženì, zmizeli také oni, císaøové a carové bez rozdílu. Ale nezmizela touha po svìtovládì - pøišel "malý kaprál" z Vídnì a vše zaèalo znova. Hledalo se, co mají tito psychopatové vlastnì spoleèného a po nìjakou dobu se dokonce tvrdilo, že to asi je epilepsie: Cézar, Hitler, Alexandr Veliký a dokonce i Napoleon prý byli epileptici. Pokud tomu tak opravdu je, pak budeme muset epilepsii oznaèit jako nejnebezpeènìjší smrtelnou chorobu - která kupodivu zabijí jen ty nenakažené.
V pøípadì svìtoznámého Korsikána ale vìda objevila ještì nìco jiného, v oblasti historiky ponìkud opomíjené, totiž v rektoskopii. Podle informace, která se dlouho tajila, trpìlo jeho Císaøstvo na znaènì pokroèilý pøípad hemoroidù (tehdy ještì asi nazývané po staroèesku "mìstky") a podle nejnovìjších výzkumù prý právì ony prohrály Napoleonovi bitvu u Waterloo! Ne prosím, zde nešlo o mozkový nádor, jak to tvrdí jistá anekdota a navíc se nejednalo o nìjaké plebejské hemoroidy, ale o imperiální, opravdovou zlatou žílu. Bìhem Napoleonova života o ní ovšem vìdìli jen tøi lidé: jeho bratr Princ Jerome, jeho doktor baron Larrey a jeho komorník Marchand. Což už samo usvìdèuje vìdce z nepøesnosti - jsem si témìø na devadesát procent jist, že i Napoleon o tom vìdìl, dokonce je možné, že se to dokonce dozvìdìl ze všech nejdøív :-).
Pøedstavte si ale smích britských vojákù, kdyby to jen tušili - namísto familiárního Boney by mu asi udìlili titul "rear admiral" (což je de facto šarže mezi "commodore admiral" a "vice admiral "- a pøi troše humoru též "admirál zadkù"). Anebo kdyby se v Paøíži dozvìdìli, že jejich vojáci vùbec neumírali pro budoucnost Francie, ale jen pro jeho opruzenou areu posteriorjednoho Itala! Už Montague kdysi øekl, že i na tom nejvznešenìjším trùnì se poøád ještì sedí jen na vlastní zadnici. Nuže teï už víme, co bylo tou hnací silou, která mu nedovolila "posedìt", silou, která poslala na smrt tisíckrát víc lidí než nemilosrdná madame Guillotine! Bohužel žerty stranou, oni ti historici to myslí opravdu vážnì. Jak by øekl Jan Werich: "Kde vám to všude myslí!"
Francouzský národ, zdevastovaný revolucí, která se nakonec zvrhla v obìtování jedné velké popravní mašinì, byl poøád ještì obklopený nepøáteli kolem dokola a tak svìøil svùj osud do rukou muže, kterého tehdy - a nìkteøí ještì dnes - uznávali za vojenského genia. Pravda, on sám o tom nikdy nepochyboval, ale byl jím skuteènì? Dobrý stratég a inovátor možná, ale génius? Ze svých 12 kampaní jich šest prohrál - to je statistika, která ukazuje spíše na prùmìrný talent. Nejostudnìjší a pøitom nejstupidnìjší prohra ovšem byla, podle všech vojenských mìøítek, ta v Rusku. Zaèal s armádou dvakrát vìtší, než mìl jeho nepøítel a mnohokrát lépe vyzbrojenou - a pøece ji ztratil prakticky celou a ještì musel utíkat, aby si zachránil holý život. To se sotva dá kvalifikovat jako nìjaký úspìch, o genialitì už ani nemluvì.
Dobrá, ale co Bonapartova politická kariéra? Syn z celkem neznámého šlechtického rodu to dotáhl až na císaøe! Tøeba byl teda alespoò politický genius, ne? Spiklenec je ovšem daleko pøesnìjší slovo. Jeho první "úspìchy" vlastnì zaèaly pod ochranou Robespierrova bratra. A když i toho pozdìji, jak se tehdy øíkalo,"oženili s guillotinou", Napoleon byl také hned zatèen. Brzo byl ale propuštìn a jeho krvavé potlaèení paøížského povstání - když nechal støílet francouzskými kanóny do Francouzù - mu vyneslo šarži generálmajora. Svá první vítìzství pak získal v Itálii (1796-97), ale hned jeho další dobrodružství v Egyptì (1798-99) skonèilo velkým debaklem. Nejprve ztratil loïstvo v bitvì u Abukiru a nakonec i polovinu vojska. Svou armádu pak kvapnì opustil - aniž by k tomu mìl povolení, tedy vìc, které se na vojnì normálnì øíká dezerce - a pospíchal do Paøíže, aby to nìjak ututlal.
Vyšlo mu to a tak hned zaèal se svým bratrem Lucienem, který byl pøedsedou "Rady 500", kout pikle proti vládì. Využil toho, že byl jmenován vrchním velitelem Paøíže a hned obvinil legální vládu - Direktorát - ze zrady, tj. ze spiknutí s Brity. Za použití síly tuto vládu také rozpustil a nahradil tøemi konzuly, tj. sebou a dvìma loutkami (1800). Roku 1802 se stal prvním konzulem na život a v roce 1804 se dokonce prohlásil císaøem. Papeže si sice na korunovaci do Paøíže nechal dovézt, ale korunu mu vytrhl z ruky a nasadil si ji na hlavu sám.
Brzy na to následoval druhý akt napoleonské komedie: francouzská revoluce porodila diktaturu a z jejího známého hesla nezbylo už nic. Rovnost byla znásilnìna, když Napoleon vytvoøil se svých nohsledù novou aristokracii, ono nouveau riche. Svoboda byla nahrazena cenzurou, fízly, zatýkáním a popravami. Pravda, ještì existovalo bratrství, ale to jen pro Bonapartovy bratry, ze kterých uèinil krále svých satelitních státù. Není divu, že i veliký Beethoven - duše dùvìøivá a poctivá - který pùvodnì dedikoval svoji Tøetí symfonii, Eroicu, Bonapartovi, toto své vìnování pozdìji zrušil, plnì znechucen tím, co se zatím ze "spasitele Evropy" stalo. To vše ale nebránilo korsickému korzárovi, aby dál netvrdil, že kráèí ve stopách revoluce. A po nìm to opakují ještì dnes všichni jeho alibisté . . ..
Jak rostla Napoleonova moc, rostlo i jeho ego. Asi proto zaèal v té dobì už také dìlat politické chyby, které se mu døíve èi pozdìji vymstily. Jedna z nich byl únos a poprava Bourbonského prince D'Enghien , možného následníka královského trùnu, ale jinak zcela nevinného, kterému dokonce neposkytl ani možnost soudu. Stejnì škodlivou byla i tzv. kontinentální blokáda, kterou zabraòoval ostatním národùm obchodovat s Anglií, která však díky britské pøevaze na moøi nijak moc dobøe nepracovala. Pak dostal další hloupý nápad - to víte, námoøník nikdy nebyl - že by mohl porazit Anglii na moøi, ale jeho váleèné loïstvo utrpìlo u Trafalgaru (1805) ostudnou porážku. Ztratil tehdy dvacet lodí a Anglièané ani jednu. V té dobì už zaèínalo lidem svítat, že Napoleon mùže - a také musí - být poražen definitivnì. Co následovalo, byla nová válka, kterou lehce vyhrál (hlavnì bitvou u Slavkova, 1806), neboť se tehdy ještì v Evropì nepouèili z jeho taktik a souhra mezi spojenci také nebyla zrovna nejlepší. Napoleon pak podepsal mír s carem Alexandrem, kterého obdivoval a kterému - celkem naivnì - vìøil. Tímto mírem se stal de facto pánem Evropy a ještì na Sv. Helenì se pak chlubil, že jednou vládl 85 miliónùm lidí.
Ale to mu ještì nestaèilo: v roce 1808 okupoval Španìlsko a udìlal tam svého bratra Josefa králem. To byla ovšem chyba z ignorance: hrdí Španìlové pochopitelnì nesnesli jeho okupaci a Madrid povstal do zbranì. Tam se také narodil nový druh válèení (guerilla) - na který, podobnì jako na partyzánskou válku Rusù, prostì už Napoleon nestaèil. Jak se dalo oèekávat, Britové byli jen šťastni, že Španìlùm mohou pomoci a tak získal Bonaparte najednou hned dva nepøátele, navíc pøímo za zády Francie. Vedeni Arthurem Wellesley, kterého anglický král pozdìji za jeho úspìchy povýšil na lorda Wellingtona, Britové úspìšnì poráželi Francouze v jedné bitvì za druhou. Napoleon se sice vypravil do Španìlska, ale dlouho tam nezùstal a opìt svìøil otìže vlády svému neschopnému bratrovi Josefovi.
Zatím se musel Bonaparte èinit nìkde jinde: rakouský císaø mu vyhlásil válku, ale ponìkud uspìchanì, protože Francouzi neèekanì vyrazili a nezastavili se až u Vídnì, kterou také okupovali. Napoleon pak diktoval, jako obvykle, jeho mírové podmínky. V jednom se však opìt zmýlil: oženil se totiž s rakouskou princeznou Marií Luisou, patrnì aby svým potomkùm trochu namodøil svou už pomìrnì rozøedìnou šlechtickou krev. Jeho ješitnost mu nedovolila ani pomyslet, že ho Habsburkové - už tehdy nejstarší vládnoucí klan v Evropì - nikdy nepøijmou mezi sebe jako rovného. Navíc byla Marie Luisa neteøí nešťastné Marie Antoinetty. Francouzi nemìli rádi ani jednu z tìch dvou Rakušanek a jejich pocity tyto dámy jistì plnì opìtovaly :-).
Zatím se ve Španìlsku Francouzùm vùbec nedaøilo. Bratr Josef se sice snažil zastavit Brity i Španìly, ale na jejich odpor nestaèil. Jak veliký odpor to byl, si mùžeme pøedstavit z toho, že musel ve Španìlsku držet 300 tisícovou armádu, tedy témìø polovinu všeho napoleonského vojska. Nakonec Wellington zvítìzil u Salamanky a vstoupil do Madridu. Pozdìji pøešel hranice a porazil Francouze dokonce i u Toulonu ve Francii, památného tím, že tam kdysi Napoleon zaznamenal své první vítìzství.
V té dobì už také Napoleon pøipravoval svou nejvìtší kampaò, pøesnìji øeèeno nejvìtší neúspìch, výlet do Ruska. Sehnal dohromady pùl milionu vojákù, nazval je Grande Armée, tedy grandiózní armádou, a nabitý genialitou pøekroèil ruské hranice (1812). Pouze polovina jeho vojákù byli Francouzi, ale i tìch bylo víc než Rusù, a navíc mìli za sebou tvrdou bojovou zkušenost. Také jeho kavalerie byla superiorní, o artilerii ani nemluvì - Napoleon byl pùvodnì dìlostøelecký oficír a jeho vylepšené kanóny, zvané "napoleony" byly postrachem všech jeho nepøátel. Nebyl tedy opravdu žádný dùvod, proè by nemìl za normálních okolností Rusy porazit. Bohužel okolnosti nebyly vùbec normální, alespoò ne tak, jak si to pøedstavoval. Bonaparte se totiž nijak nepouèil z guerillové války ve Španìlsku (ještì u Waterloo se vysmíval jednomu generálovi pro jeho zkušenosti z oné války) a tak si myslel, že jen velké bitvy vyhrávají války. Nu a pak vždy zase pøijde mír, kde bude právì on diktovat své podmínky . . .
Bohužel ty velké bitvy nepøicházely a když pøišly, tak ne tam, kde chtìl a už vùbec ne tehdy, když je plánoval. Rusové totiž jeho taktiku prokoukli: støetnutí oddalovali a èekali na generála Moroza, tj. zimu, která jim také vèas pøispìchala na pomoc. V tom jim ovšem hodnì pomáhal i sám Napoleon: èasto se zastavoval, èekal na svou slavnou bitvu a když nepøišla, štval svoje vojáky zase dál až do únavy, aby se pak opìt zastavil a èekal. K jeho velkému pøekvapení ale poøád nikdo nepøicházel, aby se mu vzdal.
Právì zde už pozorujeme kritický zvrat v jeho myšlení: døíve zakládal svou strategii na chování nepøítele - teï naopak vìøil, že jeho strategie je vìc primární a nepøítel se zachová podle ní. To byl ovšem omyl, který se opravdovým vojenským geniùm nestává :-). Tak promarnil celé léto a když koneènì dostal "svou" bitvu, u Borodina, kde navzdory svým popleteným rozkazùm vyhrál, jeho ztráty byly témìø stejné jako na ruské stranì. Pak už to šlo rychle s kopce. Nejprve ztratil vìtšinu koní, èímž promìnil svou skvìlou jízdu ve zcela inferiorní pìchotu - dovedete si pøedstavit kavaleristy jako pìchotu? Díky špatným ruským cestám pak ztratil i vozy se zásobami a jeho vojáci zaèali umírat hlady. Sám sice kázal, že vojsko se má vždy uživit z poražené zemì, jak to bezohlednì dìlal už v Itálii, ale Rusové pøi ústupu jako na truc vše spálili. Nejprve mu umírali mladí, nezkušení vojáci, ale pozdìji došlo i na ostøílené veterány. Netrvalo dlouho a jeho ztráty - jednak dezercí, jednak úmrtím - èinily plných sto tisíc vojákù. A tak to šlo dál a dál nakonec se jeho armáda smrskla na ménì než mìli Rusové.
Koneènì v záøí dorazil do cíle - teda tam, co si myslel, že je jeho cíl - do Moskvy. Ta ale byla opuštìna a nevdìèní Rusové se dokonce v noci vrátili a svou "mátušku" zapálili. Ani tehdy ještì nepochopil hloubku té hrùzy a èekal tam plných pìt týdnù, jestli se pøece jen náhodou nìkdo nepøihlásí, aby se mu vzdal :-). Když mu to koneènì došlo - to už byla polovice øíjna - naøídil grandiózní ústup jeho ne-už-tak-grandiózní armády. Brzy ztratil zbytek koní a tak jeho proslulé napoleonské kanóny museli táhnout sami dìlostøelci. Pochopitelnì se brzo unavili natolik, že je, celkem rádi, zanechali nepøíteli. Bez kavalerie a artilerie se ovšem jejich ústup zmìnil v zoufalý úprk a ruští partyzáni a kozáci je pøepadali všude, kde se dalo.
Brzo musel nechávat i své ranìné a omrzlé vojáky na pospas krvežíznivým Rusùm, kteøí je ovšem bez milosti utloukali. Jednou v Egyptì nechal své zajatce zmasakrovat bajonety, prý aby ušetøil støelivo, ale zde to bylo poprvé, kdy pøipravil stejný osud svým vlastním vojákùm. A co víc, jednou je dokonce zradil - u Bereziny nechal za sebou vyhodit most, jen aby se zachránil a tím odøíznul na druhé stranì øeky své vojáky - 30 tisíc jich bylo - a nechal je v rukách pomstychtivých Rusù.
Opìt, tak jako v Egyptì, v nejhorším okamžiku utekl do Paøíže, aby jim tam nìco nalhal a tak vìci urovnal. Také tehdy se mu to kupodivu podaøilo, i když se s ním do Francie vrátilo jen pár tisíc vojákù. Ve svém Bulletinu è.29 sice pøiznal, že jeho armáda byla zlikvidována, ale dodal, že jeho zdraví je "tak dobré, jako nikdy". Jenže i v tom lhal - mìl pøece už ty hemoroidy a tak statisíce lidí v Evropì ještì oèekávala nesmyslná smrt . . .
Po této opravdu ostudné porážce si koneènì milióny lidí v Evropì, a èásteènì už i ve Francii, zaèali pøát jen jedno - aby ho nìkdo zlikvidoval. Pochopitelnì ne atentátem - na to mìl pøíliš dokonalou síť fízlù a špiónù - šlo o to, znièit ho vojensky a byla to jen otázka èasu, kdy a kde se to stane. V roce 1813 mu vyhlásilo válku Prusko, Rusové se pøipojili a s nimi i ostatní spojenci. Z poèátku opìt vyhrával: Lutzen, Bautzen, Dresden - ale pak pøišlo Lipsko a s ním i velká porážka. Hnali ho kvapem zpátky a v bøeznu 1814 koneènì vstoupili spojenci do Paøíže. V dubnu Napoleonovi vypovìdìli vìrnost i jeho maršálové. Milostivì sice nabídl spojencùm, že odstoupí ve prospìch svého syna, ale na to mu už spojenci nenaletìli a musel abdikovat nepodmínìnì. Jeho syn mimochodem dostal pozdìji potupné pøízvisko Orlík; žil nìjakou dobu v Zákupech v Èechách a pak zemøel v obskuritì v Rakousku. Bonaparte byl pak poslán do exilu na ostrov Elbu a bylo mu dokonce dovoleno, aby si držel 400 vojákù a tehdy už prázdný titul císaøe. Reparaèní splátky za nìj ovšem musela zaplatit Francie, protože jeho osobní koøist zase nìkdo ukradl :-). V záøí se pak sešel Vídeòský kongres, který mìl znovu rozdìlit Evropu, jejíž hranice pøedtím Napoleon znaènì pøeoral.
Zatímco ve Vídni poøád ještì zasedali a nemohli se dohodnout, utekl v únoru 1815 Bonaparte z Elby a vrátil se do Francie. S tìmi nìkolika vojáky by ovšem nic nedokázal, ale díky svému osobnímu šarmu - a hlavnì lidské hlouposti - se mu zase podaøilo získat celou armádu. V neposlední øadì zapùsobilo i dobøe vypoèítané gesto, když vojákùm, kteøí ho pøišli zatknout, nastavil vlastní hruï, ať prý ho tedy zastøelí. Hodnì také Francouzùm nasliboval - jako obvykle - napøíklad i novou ústavu s vìtší "demokracií". Svým nepøátelùm pak generóznì navrhl mír "à la Napoleon", který ovšem nepøijali. Prohlásili ho naopak zloèincem a hned dìlali pøípravy, jak ho zastavit. Tentokrát už mu to projít nemìlo . . .
Ukázalo se, že to nebude tak snadné: každý ze ètyø spojencù slíbil dodat 150 tisíc silnou armádu, ale bylo jasné, že se vojska tak brzy asi nesejdou. Naštìstí zaèal Bonapart opìt dìlat velké chyby a udìlal jich dost. Snad že vyšel z cviku, snad proto, že jeho odhady, které byly kdysi pøesné - nebo alespoò šťastné - už byly tentokrát zcela vedle. A snad i proto, že spojenci teï umìli jeho chyb lépe využít. Navíc zaèal podceòovat své nepøátele - což bylo nìco, co nikdy pøedtím neudìlal. Nakonec zaèal porušovat i svoje vlastní strategické a taktické zásady, které pak na Svaté Helenì vyhrabával z pamìti, aby druhým vysvìtlil, že to vše jaksi nebylo jeho chybou. Pravda, nìco mìli na svìdomí i jeho generálové (zvláštì maršál Ney, v bitvì u Waterloo), ale hlavní zodpovìdnost za ten debakl byla nepochybnì jeho.
V následující èásti popisuji bitvu u Waterloo se všemi Napoleonovými chybami, kterých jsem si staèil všimnout a také jsem je v závorkách oèísloval. Byla to série chyb, z nichž každá by možná sama o sobì nestaèila pøivodit jeho porážku, ale dohromady mohly znamenat jen jedno: že u Waterloo Napoleon vùbec nepøišel o své pøísloveèné štìstí, jak se to snaží nìkteøí historici tvrdit. Ani ho neopustila jeho genialita - jeho alibisté totiž zapomínají, že to byla spíše jeho schopnost vybírat si schopné lidi (napøíklad Lazara Carnota, vojenského inženýra a státníka, jakož i všeobecnì uznávaného architekta vítìzství francouzských armád v letech 1792 až 95) a jeho využívání kultu osobnosti k inspiraci Francouzù. Hlavnì to ale byla síla jeho diktátorského režimu, která mu umožnila držet všechny dùležité karty v ruce, zaruèovala vìtšinu úspìchù a zahrála do autu jeho neúspìchy, na které se ovšem rychle zapomnìlo. Jakmile ta síla zaèalo polevovat, kouzlo spadlo a ukázaly se ty pravé císaøovy šaty.
20 bøezna 1815 vstoupil Napoleon opìt na francouzský trùn. Zatímco spojenci stále ještì marnì shánìli onìch slíbených 600 tisíc vojákù, Napoleon už zatím bìhem dvou mìsícù zmobilizoval celých 360 tisíc Francouzù, tentokrát hlavnì veteránù napoleonských válek a tudíž opravdovou armádní elitu. Jeho kampaò je ovšem ukázkou, jak se dají i velké výhody velmi dobøe promarnit (jeho chyby tu èísluji v poøadí, jak pøišly). Polovièku svého vojska totiž hned nechal ve Francii (chyba è.1.) a se zbytkem vytáhl na sever. 12 èervna zabral Charleroi a zatímco spojenci poøád ještì mysleli, že je v Paøíži, 14 èervna pøešel se svými 124 tisíci vojákù belgické hranice. Ale opìt nechal asi 56 tisíc mužù vzadu (è.2), navíc v pomìrnì bezvýznamných pozicích. Pravda, ze severovýchodu mu hrozilo nebezpeèí od Rusù a Rakušanù, ale ti byli ještì daleko, jak ho koneènì ujišťoval i Carnot. Ten mu dokonce radil, aby s kampaní poèkal a bìhem dalších šesti týdnù radìji sebral ještì vìtší vojsko. Na to mu Bonapart øekl, že to ví a že má jistì Carnot pravdu, ale že nejdøív musí on, Bonaparte, získat jedno skvìlé vítìzství. Možná, že podceòoval síly nepøítele, které se zatím shromáždily v Belgii, anebo si uvìdomoval jejich nebezpeènou blízkost a rozhodl se zaútoèit na nì co nejdøív a riskovat. Pak ale ještì znova rozdìlil zbytek armády (è.3) - to sice mìlo posloužit úèelu, ale zatím, jak uvidíme pozdìji, naopak vedlo jen k dalším chybám. Jednu polovinu poslal s maršálem Neyem za Wellingtonem ke Quatre Bras (ten tam mìl 93 tisíc, ale znaèná èást toho byla jen nezkušená belgická a jiná milice). Sám pak s maršálem Grouchym a zbytkem vojska napadl a obrátil na ústup u Ligny pruského maršála Blûchera s jeho 120 tisíci pomìrnì dobøe vycvièených vojákù. Brzy pak Napoleon zaujal postavení mezi obìma nepøátelskými armádami, postavení tedy vcelku výhodné, pokud by ho byl býval ovšem dobøe využil.
Francouzi se potkali s Prušáky u Ligny. Po hodinì boje si Napoleon uvìdomil, že na nì není dost silný a poslal urgentní zprávu maršálovi Neyovi, veliteli levého køídla armády, a naøídil mu, aby mu poslal svou první armádu, 30 tisíc mužù, na pomoc (chyba è. 4). Místo aby zprávu donesl pøímo na velitelství maršála Neye, kurýr ji pøinesl generálovi Drouetovi, veliteli první armády. Drouet okamžitì vyrazil k Ligny. Když se Ney dozvìdìl o Drouetovì odchodu, poslal mu zprávu,. kterou reverzoval Napoleonùv rozkaz a naøídil mu, aby se vrátil zpìt na Quatre-Bras. Ten se tedy opìt vracel, s výsledkem, že zatímco kolem øádily dvì bitvy, nemohl se zúèastnit ani jediné. A tak když Napoleon pøece jen porazil pruská vojska Blûchera, nemohl ho dále pronásledovat a 70 tisíc Prusù mohlo odtáhnout celkem bez dalších ztrát (chyba è.5). Na druhé stranì Ney nemohl bez Droueta také zpùsobit Anglièanùm velkou škodu a po Wellingtonovì protiútoku se radìji stáhl zpìt na jih od Quatre-Bras, kde ho také koneènì našel Drouet.
Když se vévoda Wellington dozvìdìl o Blûcherovì porážce - zøejmì ještì tehdy, když vesele tanèil na bále v Bruselu, dal své armádì rozkaz okamžitì se stáhnout a nechat vzadu jen nìjaké jednotky, které mìly nepøítele poplést. Také hned poslal zprávu Blûcherovi (který byl prý jen deset mil vzdálen), aby se s ním spojil na Mont Saint-Jean, blízko mìsteèka Waterloo, aby tam spoleènì vzdorovali levému køídlu Napoleona. Ten o tom ovšem nevìdìl - i když to možná tušil - a proto naøídil Grouchymu (veliteli svého pravého køídla), aby se svými 30 tisíci vojáky pronásledoval Blûchera k Namuru (chyba è.6) a souèasnì poslal rozkaz Neyovi, aby napadl Wellingtona (chyba è.7). Ney zøejmì váhal a když Napoleon k nìmu pøitáhl a ujal se velení, bylo už pozdì: Wellingtonova vojska se stáhla, aniž si toho Ney všiml (chyba è.8, pøevážnì Neyova). Když si Napoleon uvìdomil, že byl oklamán Wellingtonem, posunul se dopøedu (chyba è.9) a brzo pak už u Mont Saint-Jean mohl vidìti Anglièany, jak se chystají k zítøejší bitvì. Grouchy, který nemohl najít Prusy, protože se zatím stoèili na severozápad, poslal v tom smyslu depeši Napoleonovi. Jeho kurýr se ale vrátil od Napoleona s rozkazem, aby Grouchy pokraèoval v pronásledování (chyba è.10, ta patrnì stála Napoleona bitvu). V té dobì byl totiž Grouchy hodnì vzdálen od Prusù, což Napoleon sice nevìdìl, ale pøesto mohl jako vojevùdce oèekávat.
Pøíštího dne, bylo to 18 èervna 1815, se Wellingtonovy jednotky (celkem 67 tisíc s 156 kanony) postavily proti Napoleonovi (který mìl 74 tisíc vojákù a 246 kanonù, ale špatnou pozici) a bitva se zdála nevyhnutelnou. Napoleon se rozhodl, že dobude Mont Saint-Jean a odøízne Anglièanùm cestu do Bruselu. Zøejmì nevìdìl, že Blûcher ujistil Wellingtona, že jeho 70 tisícová armáda mu pøijde ještì téhož dne na pomoc. Bonapartùv bratr Jerome mu sice tvrdil, že získal informaci o tom, že Wellington a Blûcher se mají potkat u Soignes, ale Napoleon to omítl jako nesmysl (chyba è.12 - ještì tehdy by býval mohl rozhodnout jinak).
Wellington vìdìl, že musí za každou cenu vydržet až do Blûcherova pøíchodu. Umístil svou obrannou øadu na obou stranách hlavní cesty do Bruselu, se dvìma strategicky umístìnými a okupovanými zemìdìlskými statky (Hougoumont a La Haie-Sainte). Tato pozice byla pozdìji kritizována nìkterými historiky jako velmi špatná - neboť za nimi byl hustý les, ne zrovna nejlepší místo na organizovaný ústup. Druzí si naopak myslí, že to byla pozice velmi dobrá - když uvážíme situaci, výsledek bitvy a nakonec i to, že Wellington si zøejmì toto místo sám pøedem vybral, když dìlal pøedbìžnou rekognoskaci pøímo na místì. Navíc je vidìt i z rozložení sil (viz pøiloženou mapku) jak Wellington zcela správnì pøedpokládal místo hlavního útoku a pøedem tam koncentroval obranu. Z dalšího prùbìhu bitvy je navíc zøejmé, jak dokonale mìl prostudovanou Napoleonovu taktiku - tu která mu kdysi tolik pomáhala vyhrávat.
Francouzi totiž museli svùj útok vést do kopce, skrze bahno (tu noc hodnì pršelo) a navíc v údolí, které bylo sice zcela pøehledné z pozice Wellingtona - ale ne už z Napoleonova pozorovacího místa na La Belle Alliance ( chyba è. 13). Vévoda pak umístil jen malou èást své armády na vrcholku kopce, ostatní schoval všechny na druhé stranì, dobøe chránìné proti dìlostøelecké palbì. Navíc ještì naøídil svým vojákùm zalehnout bìhem kanonády a tím zmenšil ztráty na minimum. Jistì, kdyby se Napoleonovi podaøilo zabrat cestu do Bruselu, situace by se byla stala velmi nebezpeènou, ale jak se øíká: "po bitvì je každý generálem", dokonce i historici :-). Na rozdíl od jeho proslulých "vojenských maxim" si Napoleon, aè útoèník, nemohl zvolit místo pro bitvu sám (chyba è.14). Ještì pøed samou bitvou žádal maršál Soult Napoleona, aby pøivolal Grouchyho zpìt. Ale Napoleon se mu smál a øekl nìco v tom smyslu, že Soult se Wellingtona bojí, protože ten ho pøedtím porazil ve Španìlsku. To bylo ovšem nejen arogantní, ale i znaènì ignorantní prohlášení od muže, který sám pøedtím nikdy proti Wellingtonovi nebojoval.
Aè k tomu nemìl žádný jasný dùvod, Napoleon èekal s útokem až do obìda (chyba è.15) a tím vlastnì dal Wellingtonovi dost èasu, aby se doèkal pøíchodu Prušákù. Nìkteøí odhadovali, že Bonaparte èekal, až uschne pùda, aby mohl postavit své kanóny do jejich palebných postavení, ale spíše èekal na zprávu od Grouchyho, která by potvrdila, že se pustil do boje s Prusy a že tedy nehrozí nebezpeèí spojení Blûchera s Wellingtonem. Ale už v jednu hodinu odpoledne uvidìl pøicházet první Prušáky a to zprava u Plancenoit. To už musel tušit, o co jde, ale drze tvrdil, že to jsou Francouzi a opìt, bláhovì doufaje, že je Grouchy nìkde blízko, poslal mu rozkaz, aby honem napadl pruské vojsko. Protože ale Grouchy mìl dvakrát ménì vojákù než Blûcher, nemohl by býval udìlat nic víc, než jim na pár hodin zabránit, aby se zúèastnili hlavní bitvy - a to ještì bylo dost sporné, protože nebyl zrovna ten nejlepší velitel pro takový úkol. Grouchy ovšem navíc nebyl vùbec blízko Prusù (poøád byl ještì asi 25 km od nich) a Napoleon to musel tušit.
Bitva zaèala francouzskou kanonádou, které odpovídala zpìt anglická artilerie. Francouzi, vedeni princem Jerome, pak zaútoèili na Hougemont, aby odpoutali nepøítelovu pozornost. Princ se zøejmì chtìl ukázat užiteèný, ale šarvátka se zmìnila v malou bitvu, a tím zamìstnala hodnì francouzských vojákù, kteøí byli zatím potøeba jinde (chyba è.16, zde spíše princova). Co pak následovalo byla øada francouzských èelních útokù na Wellingtonovu hlavní èáru obrany a to na pravé køídlo, nejprve pìchotou - ale bez podpory kavalerie (chyba è.17) - a pak nìkolik útokù jízdou - opìt ale bez pomoci pìšákù (chyba è.18). Proè to bylo provedeno tak stupidnì se už dnes asi nedovíme - byl to ostatnì Ney, který tyto útoky vedl (a je možné, že to byly vlastnì jeho chyby). Možná, že nemohl rychle zorganizovat dostateènou podporu a navíc se s veliteli dobøe neznal - dorazil k jednotkám teprve dva dny pøed bitvou - a byl prostì pokaždé, když vyrazil k útoku, zastaven a zahnán zpìt. Je zajímavé, že zatímco jeho kavalerie dobyla britské dìlostøelecké pozice celkem dvanáctkrát, nikdy se ani nezastavila, aby zneškodnila britské kanóny (zaklínováním) a když pak Anglièané Francouze zahnali, jejich kanonýøi se vrátili ke svým dìlùm a používali je znova a znova (chyba è.19).
Ve ètyøi odpoledne napadli Prusové Francouze z boku a tím se váhy naklonily na druhou stranu. Už tehdy muselo být Napoleonovi jasné, že bitva je ztracena. A nyní tedy udìlal to, co znal nejlépe: docela uboze lhal. Prohlásil, že vojska napravo nejsou Prušáci, ale vojáci Grouchyho! Zoufale pak podnikl útok všemi jednotkami své Staré gardy, tím nejlepším, co mìl. Tvrdohlavì - témìø desperátnì - se snažil prorazit obranné øady Anglièanù a obsadit cestu na Brusel (chyba è.20). Protože jeho kavalerie byla znièena díky opakovaným, leè neúspìšným útokùm Neyovým, byl to zase jen útok jeho pìchoty proti kanónùm a anglickým vojákùm, kteøí, aè unaveni bojem, stále pevnì drželi své postavení. Bonaparte chtìl pùvodnì vést svou gardu do boje sám, ale nechal se svými generály "pøesvìdèit", že by nemìl (chyba è.21). Princ Jerome tehdy dokonce vìøil, že tam Napoleon chtìl hledal smrt, ale zøejmì svého bratra tak dobøe neznal. Doby, kdy Napoleon osobnì vedl své vojáky do bitev, byly dávno ty tam.
Jeho pøítomnost by možná tehdy mohla opravdu znamenat hodnì: anglické øady už proøídly a vojáci byli neustálými útoky unaveni - proto také Anglièané øíkali té bitvì "skoro-porážka". Ale je také možné, že už bylo stejnì pozdì. Jelikož poøád ještì správnì neznal poèet Wellingtonových vojákù (chyba è.22), kteøí byli schováni za kopcem, vìøil, že prorazí. Aby povzbudil morálku, opìt lhal, že jim Grouchy už jim pøišel na pomoc (pøitom od nìj nemìl celou dobu zprávu). A tak hnal svou Starou Gardu vstøíc jisté smrti. Když se øady schovaných Anglièanù objevily pøed nimi jako duchové a salvy z jejich mušket srazily staré napoleonské veterány zpìt, nìkteøí z nich byli tak šokováni, že už ani nebojovali. Ostatní, když vidìli, že nemohou ani pøešplhat hromady svých mrtvých kamarádù, se dali na útìk. V osm hodin veèer porazili Prusové Napoleonovo pravé køídlo a to už utíkali Francouzi všude. Brzy bylo po bitvì a sám Napoleon stìží unikl.
Bìhem útìku Francouzù se všude ozývaly výkøiky "zrada", ale dlouho nikdo nevìdìl, kdo byl vlastnì zrádce. Napoleon koneènì klesl tak hluboko, že zradil vlastní vojáky. Ano, ty, kteøí mu dali jeho moc, kteøí se k nìmu s nadšením opìt pøidali, když se vrátil z Elby, a o kterých nikdy nepøestal tvrdit, jak nesmírnì je miluje. Je zcela neuvìøitelné, že by si býval spletl Prušáky, kteøí bojovali s jeho jednotkami, s francouzským vojskem - proè by bojovali Francouzi proti svým? A dokonce i kdyby ho jeho oèi klamaly - na bojišti bývá hustý kouø - poøád ještì nemìl zprávy od Grouchyho a vìdìl, že to rozhodnì nemohl být on, kdo mu "pøispìl na pomoc". Neexistuje žádné ospravedlnìní pro takovou zradu - bitva byla už tehdy prohraná, to prostì musel vìdìt. Byl to poslední desperátní pokus desperátního císaøe, který stále ještì vìøil ve své pøísloveèné štìstí víc než v co jiného.
V osm hodin zahnali Prusové Francouze na jih a vypukla celková panika. Tentokrát byli Francouzi pronásledováni až do tmavé noci, celou cestou až k vesnici La Belle Alliance. Maršál Blûcher tam sice navrhl Wellingtonovi, aby dali bitvì symbolicky toto jméno (tzn. "krásné spojenectví") , ale ten to odmítl - patrnì si myslel, že by to nìjak mohlo zmenšit jeho vlastní zásluhy (bitvu totiž vyhrála hlavnì jeho strategie a taktika). Pøíští ráno slunce osvítilo údolí, celé poseté mrtvolami. Ztráty byly 40 tisíc Francouzù a 23 tisíc Anglièanù (a spojeneckých vojákù). Je to ironie, že to byl právì Napoleon, kdo kdysi øekl, že dobrý velitel má cenu ètyøiceti tisíc vojákù. Jakou cenu má asi špatný velitel?
Ve svých pozdìjších pamìtích ze Svaté Heleny Napoleon kritizoval Grouchyho, že se mu nepodaøilo zastavit Prušáky. Také Neyovi dával vinu, že nezaútoèil na Anglièany u Quattre-Bras a nechal je ustoupit. Navíc mu nemohl prominout, že naøídil Drouetovi, který spìchal za Napoleonem, aby se k nìmu zase vrátil a tím znemožnil Napoleonovi znièit Blûcherovu armádu. Pøitom to byl Napoleon, kdo jejich vojáky posílal sem a tam. Vinil prostì každého, i obyèejnou smùlu, jen ne sebe. Byl to zcela ubohý pokus hodit vinu na nìkoho jiného. Nikdy také nepøiznal zásluhu Wellingtonovì strategii èi maršálu Blûcherovi, nebo tøeba jen stateènosti spojeneckých vojsk. Naopak: ve svých memoárech vévodu jenom kritizoval, obzvláštì zpùsob, jakým øídil bitvu - asi ji mìl podle nìho øídit tak, aby Napoleon vyhrál :-). Také toto vše svìdèí o úpadku Bonaparta-vojáka, který kdysi dovedl ocenit i kvality nepøítele - což mu právì pomáhalo vyhrávat bitvy.
Jak jsme døíve ukázali, Napoleonovy trable zaèaly už tehdy, když podceòoval síly nepøítele a vytáhl s pomìrnì malou armádou na sever - a pak ještì za sebou nechával zbyteènì velké rezervy. Grouchyho honièka za Prusy, na kterou ho poslal, se mùže zdát opodstatnìná, uvážíme-li, že chtìl zabránit spojení dvou armád nepøítele. Jenže tomu se pøece lépe brání proniknutím mezi nì, ne zezadu. Když mu Grouchy poslal zprávu, že nemùže Prusy najít, mohl ho ještì vèas odvolat a proto plná vina za porážku padá jen a jen na Bonaparta. Jak je také vidno, vùbec se nepouèil z dlouhé øady porážek ve Španìlsku a místo aby po právu ocenil vojenské umìní Britù, radìji dával vinu vlastním generálùm. Spojenci se naopak pouèili z jeho pøedností i chyb a u závìreèné zkoušky obstáli skvìle.
Je vùbec možno najít spoleèného jmenovatele, spoleènou pøíèinu všech tìchto jeho chyb? Byly to snad bolesti zpùsobené císaøskými hemoroidy? Mìl je už døíve a pøece mu nebránily pøi jeho - a to si pøiznejme - skvìlých vítìzstvích. A i když mìly nìjaký vliv - jak mohly zpùsobit, že nadìlal tolik základních chyb? A navíc chyb proti jeho vlastním zásadám! Nebyl to spíše nedostatek informace o nepøíteli? Myslím si, že nebyl. Také spekulace, které jsou obèas slyšet, že totiž "kdyby býval mìl vysílaèku, atd" :-), jsou nesmyslné. Mìl naopak celkem dost informace: vìdìl, že se obì spojenecké armády chtìjí spojit a pøesto poslal Grouchyho tak daleko, že mu ten pak nemohl pøijít vèas na pomoc. Co Napoleon už nemìl, byla ona pøedvídavost, kterou mìl za mlada; ztratil prostì smysl pro realitu. Snad proto, že pøedtím tak snadno získal po návratu - vlastnì útìku - z Elby zpìt svou armádu a moc, Bonaparte zaèal své nepøátele podceòovat. To byla také asi ta nejvìtší chyba, protože ho pøece už pøedtím u Lipska kapitálnì porazili. Jeho volba velitelù byla už sama o sobì vyloženì špatná. Pøedevším to byl výbìr novì povýšeného, ale nezkušeného Grouchyho a sice zkušeného, ale zato momentálnì zmateného - jak jinak si jeho jednání vysvìtlit? - Neye. Rozhodnì mìl dost jiných, vhodnìjších velitelù, jenže tentokrát je asi vybíral podle jiných mìøítek než podle jejich schopností. Ale i kdyby mìl skvìlé generály, jeho oddalování zaèátku bitvy a nevhodné zásahy do rozhodování jeho velitelù by jejich možnosti znaènì omezovalo.
Co tedy zpùsobilo jeho náhlé zakolísání, jeho pøefouknutou sebedùvìru smíšenou s nebezpeèným, pøímo hazardním váháním? Ztratil už schopnost rozhodovat se správnì a hlavnì vèas? Obávám se, že se to nikdy nedovíme a koneckoncù na tom už teï ani nezáleží. Možná, že už od zaèátku vìdìl, že to stejnì nedokáže a že ta jeho sebedùvìra byla vlastnì jen hraná, zatímco to váhání bylo skuteèné? Uvìdomil si snad, že už je zcela jiný èlovìk, unavený dlouhodobým válèením? Ne, nemyslím, že to bylo nìco z toho. Možná že tušil, že ho jeho pøísloveèné štìstí už dávno opustilo, ale vzdávat se neumìl nikdy. Sotva by si ještì navíc pøiznal, že už prostì není tak dobrý jako býval kdysi. Nebyl snad obìtí nìjakého spiknutí? V jedné z knih o Waterloo jistý autor nadhazuje fiktivní ideu, že Anglièané úmyslnì vylákali Napoleona, aby utekl z Elby. To jediné prý mohlo dát spojence na kongresu ve Vídni - kteøí se tam poøád jen hádali, co si kdo z novì rozdìlené Evropy vezme - opìt dohromady. Ovšem to by byla velmi riskantní strategie, která navíc vùbec nemusela vyjít. Urèitì by museli oèekávat, že se hned zase zmocní moci a je tìžko odhadnout, co by se stalo, kdyby Napoleon u Waterloo vyhrál. Ne, nevìøím, že by nìkdo podstoupil takový hazard jen kvùli sjednocení Evropy :-).
Pak zde ještì máme ponìkud záhadné chování maršála Neye, který pùvodnì slíbil francouzskému králi, že mu pøivede Napoleona v øetìzech nebo zemøe - a namísto toho krále zradil a spojil se s Napoleonem, za což byl pozdìji také zatèen a popraven. Jeho zmatené rozkazy bìhem bitvy jsou zcela nevysvìtlitelné - nebo že by ještì jednou zmìnil svoji loyalitu? Kdyby byl býval poslán s tajným úkolem prohrát bitvu, ocenili by to pak jistì zcela jinak než popravèí èetou :-). Ovšem je známo, že proti Napoleonovi konspirovali jeho vlastní ministøi Taleyrand a Fouché - ten dokonce chtìl pozdìji poslat Bonaparta do vyhnanství až do Ameriky, zatímco Talleyrand preferoval Svatou Helenu.
Tøetího èervence 1815 se Napoleon snažil nenápadnì proplížit v pøístavu Rochefort-sur-mer na loï, na které chtìl utéct do Ameriky. Nepodaøilo se a tak se radìji vzdal Anglièanùm, dobøe vìda, že by ho Francouzi asi hned na místì zastøelili. Byl pak poslán - bez zpáteèního lístku - na Svatou Helenu, aby zaèal svoji kariéru jako pisatel "memoárù". V nich popisuje, co by býval u Waterloo udìlal, kdyby býval neudìlal to, co udìlal :-). Tehdy patrnì vzniklo ono pøísloví, že po bitvì je každý chytrý. Kniha je ale natolik pøesvìdèivá, že opravdu vyvolává u nìkterých ètenáøù dojem, že opravdu byl "génius"; tedy nìco, co sám na sobì první objevil a o èem nikdy - ani po Waterloo - na vteøinu nepochyboval. Dnes je ovšem více známo to, že tam také vynalezl jeden druh karetního pasiánse (pokud je to ovšem pravda).
Zemøel 21 kvìtna 1821, na rakovinu žaludku. To se tedy tvrdilo pùvodnì, dokud nebylo objeveno, že jeho vlasy obsahovaly velké množství arseniku. Byl tedy otráven? Možná, ale kým? "Urèitì to byli Anglièané", tvrdí Francouzi. "Pochopitelnì to udìlali Francouzi," tvrdí Anglièané. To se také zdá víc pravdìpodobné, protože živý Bonapart byl nejvìtším nebezpeèím právì pro francouzského krále. Ještì pozdìji nìkdo "objevil" zvýšený obsah arseniku také v tapetách jeho pokoje. Jenže to by pøedpokládalo, že mu asi kuchaø ty tapety vyvaøoval na polévku - i když sypat jed do jídla je daleko spolehlivìjší :-). Je také možné, že se otrávil sám - jednou to prý "zkoušel", když musel abdikovat pøed svým "výletem" na Elbu. Ale myslím, že to bylo celkem proti jeho charakteru: kdyby byl opravdu chtìl odejít, udìlal by to s opravdovým gestem, už v bitvì u Waterloo, v èele svých Starých gard. Vždyť už tam po jejich útìku jistì tušil - i když tomu asi poøád ještì nevìøil - že je to jeho bitva poslední. Na tom ale stejnì tolik nezáleží - dùležité je jen to, že zemøel pøinejmenším o patnáct let pozdìji, než mìl :-). Pøíliš pozdì pro ty, kteøí bìhem tìch let zcela zbyteènì padli pro ukojení jeho slavomamu..
Ale nezapomínejme, že ho v jeho dobì také hodnì lidí obdivovalo a ještì dnes je plno takových "okouzlených duší", a to pochopitelnì i ve Francii. Hádám, že to není kvùli jeho maniacké touze po ovládnutí celé Evropy - Francouzi nejsou agresoøi od nátury. Místo toho - a možná, že je to jen jakási omluva, že k napoleonské epoše vùbec došlo - si namlouvají, že pøispìl ke slávì Francie. Pravda, pokud by sláva rostla na høbitovech, tak ano, tam ji pohnojil poøádnì. Ale pravá sláva Francie je v ideálech jejich revoluce, v ideálech, které potlaèoval stejnì tvrdì jako kterýkoliv jiný monarcha jeho doby. Po Waterloo se Francie stala opìt na èas královstvím, a ještì pozdìji - i když opìt jen na èas - druhým císaøstvím. Je ale dùkazem dobrého jádra Francouzù, že se opìt vrátili k pùvodním ideám velké revoluce - k tomu nejlepšímu, co kdy dali svìtu.
Pád Napoleona je ovšem logický konec každého násilného uchopení moci. Právì proto se pozdìji vìtšina revolucí nakonec zmìní v útisk a nutnì také zahyne. To by mìlo pro nás být urèitou nadìjí, ale necháme-li to všecko jen na kola osudu, mùže toto èekání na pøirozený konec trvat hodnì dlouho. Diktatura mùže zatím zhltat, podobnì jako kdysi pohanští bozi, znaèný poèet lidských obìtí. Máme ovšem dost pøíkladù, že to dlouhé èekání není vùbec nutné, bylo i dost pøíležitostí, kdy bylo možno tyrana zlikvidovat. Bìhem svého útìku z Elby byl Bonaparte zastaven v Grenoblu královskými vojáky, kteøí byli posláni, aby ho zatkli. Jejich dùstojník jim dal povel støílet, ale Napoleon pokraèoval dál v chùzi smìrem k nim. Zastavil se až pøed nimi, rozepnul svùj známý šedý kabát, ukázal si na prsa a vyzval je, aby støíleli. Nikdo tehdy nevystøelil - hádám, že lidé už odedávna obdivují patetická gesta. Mùžeme pouze spekulovat, kolik desetitisícù životù u Waterloo by se bývalo zachránilo, kdyby jeden jediný grenadýr tehdy poslechl rozkaz svého dùstojníka. Ovšem Napoleon dobøe vìdìl, kdy který trik použít. Podobná možnost se naskytla i pozdìji - napøíklad pøímo v bitvì u Waterloo. Když oficír anglických dìlostøelcù uvidìl na dostøel samotného Napoleona, otázal se Wellingtona, "jestli to má zkusit". Vévoda mu to zakázal a dodal: "Není úkolem velitelù, aby støíleli jeden na druhého!"
_________________
Největší zloch Velké armády... |
|
| Návrat nahoru |
|
 |
Admin
Příspěvky: 724
Témata: 38
Jednotka: 18e de ligne
|
|
Dokonceni (byl prekrocen maximalni pocet znaku v prispevku... ehm, ponekud dlouhe...  )
Dnes je na bojišti u Waterloo 40 metrù vysoký násep a 28-tunový lev tam hlídá místo, kde byl mladý princ Oranžský - nejvyšší velitel hned po Wellingtonovi - zranìn. Jen tak mimochodem: historické knihy se nikde nezmiòují o tom, že ho postøelil major Sharpe, fiktivní hrdina stejnojmenného britského televizního seriálu :-). Princ je sice ve filmu líèen v nepøíliš sympatických barvách, ale nikde jsem ještì neèetl, že by Holanïané po shlédnutí onoho filmu žádali od BBC omluvu. Blízko je také pomník padlým Prusùm, postavený jejich králem. Bronzový francouzský imperiální orel je zase na jiném místì: tam, kde zahynula Stará garda, jejíž velitel Cambronne strávil zbytek života tím, že popíral jeho svìtovì známou, i když ne pøíliš slušnou odpovìï na výzvu, aby se vzdali (citát je uveden výše a o jeho rozšíøení se zasloužil Victor Hugo). Podle jiné verze ho doslova odtáhl z bitvy do britského zajetí anglický plukovník Hugh Halkett, kterému prý nebohý Cambronne øekl: "Pane, jestli jste oficír, zde je moje šavle!" Nešťastný Cambronne pak sám uvádìl svoji vlastní verzi; øekl prý: "Staré gardy umí umírat, ale neumí se vzdávat!" Osobnì si myslím, že ta pùvodní verze je lepší - tohle pøece neøíká èlovìk, který se nakonec ještì rád vzdal, ne c'est pas?
_________________
Největší zloch Velké armády... |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Hombre
Příspěvky: 106
Témata: nikdo není přítomen
Sergent-Major
Jednotka: Prágl
|
|
| Moc pìkný, odkud to mimo Psa je? Manì si pamatuju, že jsem to èetlt nìkde (ale kde?) tištìné a nenohl to najít:) Z filmù o Sharpovi si pamatuju dva tituly - Sharpovi støelci a Sharpùv orel. Oba jsem vidìl, když jsem ležel doma pøed mnoha lety se zápalem plic (dávali to inteligentnì dopoledne). A oni jsou i další? Nemá je nìkdo na DVD?
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Candát
Příspěvky: 494
Témata: 4
Chef de Bataillon
Jednotka: 30e de ligne
|
|
Gratuluji panu Adminovi  ,
myslím,že délkou pøíspìvku se opìt zaslouženì ujímá vedení  .
Co dodat k pøíspìvku: nejsou všichni napoleonisté a proè neuveøejnit i názor z druhé strany barikády. 
Ona pravda,ta mrška jedna, není  ani bílá ani èerná. Tudíž nemá ceu polemizovat s jednotlivými názory v jednotlivých odstavcích.
Hodnì zdaru a Vivat ¾Empereur!!!! 
_________________
 |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Leoš
Příspěvky: 30
Témata: 1
Caporal
Jednotka: Annoux
|
|
| Skvìlé... Další dùkaz toho, že dìjiny mají tolik tváøí, kolik lidí se snaží je vykládat. "Slavkov 1806" hovoøí za vše...
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Jakub
Příspěvky: 2943
Témata: 156
Général de Division
Jednotka: 57e de ligne
|
|
Tak tohle si musim vytisknout a vzít zejtra do práce. Nìco mi ale øíká, že se mi to nebude líbit
J.
_________________
Le Terrible que rien n'arrête! |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Admin
Příspěvky: 724
Témata: 38
Jednotka: 18e de ligne
|
|
No Sharpovky jsou tusim ctyri, jestli to nekde vyhrabu, tak sem prsknu obrazky. Nekdo to snad mel na videu, al netusim kdo. Posledni Waterloo majora Sharpa jsem videl predloni na TVP1.
Co se tyce toho Slavkova 1806, tak to je pry jen preklep, autor to mel hozene v poznamce pod textem, ovsem i tak se v textu vyskytuji zajimave nazory a postrehy...
_________________
Největší zloch Velké armády... |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Jakub
Příspěvky: 2943
Témata: 156
Général de Division
Jednotka: 57e de ligne
|
|
Tak to snad ani nestojí za komentáø... ale když už jsem to pøeèetl, tak k tomu nìcopøecejen nepíšu.
Autora neznám, ale zpùsob, jakým ètenáøi pøedvádí vlastní nedokonalost, kterou patrnì pøes olbøímí sebevìdomí nevidí, je pozoruhodný. Autor je v pevnosti svého pøesvìdèení až smìšný. Takøka každou vìtou prokazuje jen velice povrchní a zkreslené znalosti faktù, které užívá takøka výhradnì k ilustraci svého rádoby sarkastickým zpùsobem podávaného pohledu na vìc. Škoda, že pøitom alespoò neuvádí, oè se v tomto expozé opírá. Nemá smysl polemizovat s každým jeho odstavcem. Vybral jsem jen ty nejhloupìjší momenty :
1) marxistická zkratka "revoluce je hodná a Napoléon ji zradil" není zrovna moderní pohled na vìc, ale budiž. Jak se ovšem autor dokáže vyrovnat s rozporem naznaèeným hned v úvodních odstavcích, kde tvrdí: "...je známo, že to byly právì ideály revoluce, které (Napoléon) zradil...", a jen o pouhých pár øádkù níže pak: "Francouzský národ, zdevastovaný revolucí..." Co autor považuje za ideály revoluce se nedozvídáme. On by jistì napsal "liberté, égalité, fraternité" (byť tedy tento autor spíše "lyberté, egalité, fraternyté")... Snaha revoluci uchopit, všechny politické smìry zaškatulkovat, vìtšinu z nich pominout a najít jeden moment, který revoluci ukonèil, to je snaha, která vede k hloupému zkreslení jejího prùbìhu i významu. Snažit se u toho ještì o vtip už hranièí s primitivismem.
2) "Svoboda byla nahrazena cenzurou, fízly, zatýkáním a popravami." øíká autor o nìco níže. Má tím na mysli události let 1804 až 1806, kdy vzniká napoleonská šlechta, což nazývá "druhým aktem napoleonské komedie". Co je to svoboda, kdy ve Francii byla jaká svoboda, kdy byla v Evropì na pøelomu 18. a 19. jaká svoboda, kde všude byla jaká cenzura, jací fízlové, kdo všechno byl a proè zatýkán a popravován? Spojit tento hloupý výrok se vznikem šlechty, jež byla mimochodem svým charakterem natolik odlišná od šlechty feudálních mocností, je velmi nepodaøené.
3) Autor si (možná a zbìžnì) pøeèetl pøedlistopadovou uèebnici dìjepisu pro støední školy a moc si nepamatuje, jaká je èasová posloupnost zásadních událostí v dobì, jíž vìnoval mnoho svých øádek. Proto zøejmì druhou vážnou politickou chybu jmenuje kontinentální blokádu, která podle nìj následuje po únosu vévody d'Enghien, ale pøedchází bitvì u Trafalgaru, s níž je navíc podle autora v jakési souvislosti, což je pøirozenì absurdní. Samotné bitvì u Trafalgaru, která ze strategického hlediska byla již zcela zbyteèná a i takticky se Nelsonovi podaøilo nejvýš to, že efektnì znepøíjemnil pøesun Villeneuvovy flotily do Støedomoøí... S invazí do Anglie, nebo dokonce s dosud nevyhlášenou kontinentální blokádou nemá Trafalgar pranic spoleèného. Autor navíc nechá po Trafalgaru (a vyhlášení blokády) vypuknout jakousi válku, která je "lehce vyhrána" u Slavkova 1806 (tedy pøeklep... tomu vìøím ; ale ta míchanice na sebe nenavazujících dìjù pøeklepem není...). Jak si mùže nìkdo, kdo by neobstál nejen u maturitní, ale žádné jiné zkoušky z dìjepisu, dovolit hodnotit (nota bene tímto zpùsobem a veøejnì) historické události?
4) Autor se snaží ètenáøe ohromit cizími výrazy. Jistì na to má školy. Proto se mùžeme doèíst o "inferiorní pìchotì" (nabízím dokonalejší "inferiorní infanterii"), nebo o tom, že Napolénova kavalerie byla "superiorní". Korunku tomu nasazuje neustálé vzpomínání jakýsi "jeho alibistù", pøièemž má autor na mysli zøejmì Napolénovy zastánce, èi obhájce. Pøeklad Grande Armée jako "grandiozní armády" je dalším z dùkazù autorovy (snad až novináøské) povrchnosti, neboť terminus technicus "Velká armáda" je starodávným výrazem pro hlavní síly.
5) Orlík, "Aiglon", je podle autora "pozdìji" získané POTUPNÉ pøízvisko... Mon dieu...
Dál už nemám sil se tím zabývat... Autor pokraèuje suverénnì nejhloupìjším a nejpovrchnìjším popisem tažení 1815, do kterého za každou druhou vìtu vkládá závorku "chyba è.", èímž velice snadno "odhaluje" Napoléonovy vojevùdcovské nedostatky.
A jen závìrem... mít hemoroidy není jistì nikomu pøíjemné. Je to dost intimní záležitost. Jen málokdo o podobných neduzích hovoøí otevøenì. Vìtšina pacientù se za hemoroidy apod stydí. Není samozøejmì proè, ale je to pochopitelné. Ménì pochopitelné je, najde-li nìkdo v sobì jistotu, že jej nikdy nic podobného nepotká, a zaène geniálnì žertovat o rear ardmirálech. A už vùbec pochopitelné není, když si nìkdo zaène myslet, že by kdokoli serioznì svádìl porážku u Waterloo na jakoukoli tìlesnou indispozici vrchního velitele. Primitivní demagog má snadný život - pøijde s hloupostí, kterou své obìti podsune a ukáže, že to je hloupost. Bravo. Je to trochu jako hrát sám proti sobì šachy...
Tento textík napsal jeden takový primitivní demagog. N'est-ce pas? (chtìlo by to také druhou lekci francouzštiny, chceme-li být za vzdìlance, pane Hurychu)
Merde.
_________________
Le Terrible que rien n'arrête! |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Jakub
Příspěvky: 2943
Témata: 156
Général de Division
Jednotka: 57e de ligne
|
|
Zapomnìl jsem na drobnost: "...jeho vylepšené kanóny, zvané "napoleony" byly postrachem jeho nepøátel."
Ten text nemá vùbec žádnou hodnotu. Stojí na vodì dojmù a pøihlouplých tvrzení. Autor by nám nepochybnì dokázal vysvìtlit podobným zpùsobem také neúspìch Apolla 13, nebo vítìzství hokejistù v Naganu.
Achjo.
_________________
Le Terrible que rien n'arrête! |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Leoš
Příspěvky: 30
Témata: 1
Caporal
Jednotka: Annoux
|
|
Už vím odkud bere autor poznatek o "vylepšeném kanónu Napoleon". Nìkdy kolem roku 1985 se na trhu plastikových modelù objevila novinka - stavebnice "Kanón Napoleon" od výrobního družstva invalidù Smìr 
Jinak je to ztráta èasu. Navrhuji se radìji vìnovat knižním novinkám od seriozních autorù, kterých tento rok už vyšlo nìkolik a rozhodnì by nemìli chybìt v knihovnì každého milovníka historie. 
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Hombre
Příspěvky: 106
Témata: nikdo není přítomen
Sergent-Major
Jednotka: Prágl
|
|
| Jasnì :) myslím, že je to naprosto skvìlá ukázka aplikace Murpyho zákona a sice toho, že na každý složitý problém existuje jednoduché, logické, snadno pochopitelné, avšak zcela nesprávné vysvìtlení:) Mám neodbytný pocit, že jsem to èetl i mimo psa, jedná se o text, který nelze hned tak zapomenout :)
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Renné
Příspěvky: 894
Témata: 38
Colonel
Jednotka: 57e de ligne
|
|
Pánové ten èlovìk co napsal ten paskvil nemìl Napoleona ale ani trochu rád. Je možný, že z jeho osobnosti mìl hodnì velkej mindrák, proto tolik zášti.
_________________
"Le Terrible" |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Jakub
Příspěvky: 2943
Témata: 156
Général de Division
Jednotka: 57e de ligne
|
|
S tím družstvem Smìr to bude asi pravda, sedí to
Je to takový inferiorní myslitel, alibista Korsikánových potupcù. Když už jsme u toho - pøemýšlel jsem, co ho vedlo k názoru, že Orlík je "potupné" pøízvisko (pomiòme, že z jeho textu èlovìk získá dojem, že se mu tak posmívali snad už za jeho života). Nejsem zrovna milovník poezie, takže jsem až na internetu našel, že poprvé mu tak øekl Victor Hugo v roce 1832 v básni Napoléon II (Chants de Crépuscule, Písnì soumraku ; vydáno asi až 1835?) tímto veršem : L'Angleterre prit l'aigle, et l'Autriche l'aiglon ! (Anglie si vzala orla, Rakousko orlíka !)
Má ta báseò "potupit" zesnulého Napoléona II. ? To jistì ne.
J.
_________________
Le Terrible que rien n'arrête! |
|
| Návrat nahoru |
|
|
Candát
Příspěvky: 494
Témata: 4
Chef de Bataillon
Jednotka: 30e de ligne
|
|
Gratuluji Jakubovi k jubilejnímu krásném 100ému pøíspìvku
Vidím, že pan Admin (óóó jak je pøedvídavý a dokonalý ) našel krásné téma, které bude možná schopno atakovat i Hodinky 
Zvláštì pokud podobných "takyodborníkù" a znalcù  a jejich výplodù nalezne více 
Holt "moje" téma: Rybníèek pro Candáta této výsady nikdy nedosáhne  . Holt je to jen malý rybníèek a v nìm jeden malý candátek .
Tak se tìším na další pøíspìvek "napoleonistù"
:P
_________________
|
|
| Návrat nahoru |
|
|
Admin
Příspěvky: 724
Témata: 38
Jednotka: 18e de ligne
|
|
LOL!
2 Leos: jojo, presna trefa, no ve SMERu by z nas meli radost
2 Jakub: inferiorni myslitel  (inferior - spodni, horsi, druhorada osoba, meneceny... ;) )
2 Candat: hodinky Tvuj rybnicek urcite brzo prekona, jen tam nesmis hazet ty modlitby...
2 Hombre: takze ted nevim jestli je tech filmu natocenych pet, nebo jen ctyri - Pusky, Orel, Mise, Pomsta (Waterloo?)
 
_________________
Největší zloch Velké armády... |
|
| Návrat nahoru |
|
|
|
|
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
|
|
|
|
Úvod / Homepage
FAQ
Hledat
Registrace
Přihlášení
Back to Top