Při příležitosti Vzpomínkových akcí 205. výročí Bitvy u Slavkova jsme prostřednictvím portálu napoleonika.cz nabídli možnost si událost vyzkoušet a zažít tentokrát z "druhé" strany, jako jedinečnou příležitost pro zájemce o tento koníček. Z množství zájemců s námi nakonec akci absolvovali Viktor, Tomáš, Martin a Matěj, kteří si takto na vlastní kůži vyzkoušeli, co to obnáší, být vojákem z roku 1805. Svoje dojmy a zážitky popsali v krátkých reportážích z akce...

...po dlouhých letech pasivního sledování jsem dostal příležitost zkusit si to z druhé strany. A bylo to úžasné, takový zážitek jsem ještě nezažil. Všichni se ke mně chovali velice hezky, což jsem nečekal už z toho důvodu, že mi je 15 let. Celá jednotka byla super, o všechno se mi postarali. Samotná akce byla také velice povedená, ubytování, strava atd. byly nad moje očekávání, takže jsem byl mile překvapen. Bitva samotná byla dobrá, velice jsem si to užíval. Myslím, že velení zvládlo organizaci výborně. I počasí nám přálo, sice mrzlo, ale alespoň nebylo bláto. Pietní akt u Mohyly míru se mi velice líbil. Zkrátka celá tato akce se mi moc a moc líbila a děkuji všem, kteří se o mě tak hezky starali. Určitě se tomuto krásnému koníčku budu věnovat dále a na plný úvazek, ať už ve francouzské nebo jiné armádě.

Viktor

...když jsem si přečetl o možnosti si to vyzkoušet, chtěl jsem do toho jít. Přiznám se, že mě ale nenapadlo, že vše má také svá pravidla, a že to není jenom divadlo a klade se tu důraz na zachování dobové autenticity, školy batalionu, a samozřejmě taky povelů v jazyce bojující armády. Trošku jsem se zamyslel nad tím, jestli to nepokazím ostatním, když to neumím a mám málo času na to abych se naučil alespoň základy. Ale protože mě vzali mezi sebe a měli tu trpělivost se se mnou trápit, tak si myslím, že jsem to snad tolik nezkazil. Překvapilo mě, kolik lidí se o tuhle zájmovou činnost zajímá a teď si už dovedu představit, kolik práce a peněz to stojí. Moc kladně hodnotím ubytování, stravování na jedničku i celková organizace neměla chybu. Problém vidím ve finančních závazcích, protože pořízení uniformy výstroje a výzbroje je nad mé současné možnosti. Celkově hodnotím tuhle akci na velmi pozitivně i přes počasí, ve kterém jsme mrzli, a asi nejvíc se mi líbil pietní akt v kapli na Mohyle míru uvnitř za zvuku bubnů.

Tomáš

...ve dnech 3.-5.12. 2010 jsem se díky vstřícnosti voltigeurs 18éme régimentu d'infanterie de ligne, zúčastnil vzpomínkových akcí k 205. výročí bitvy tří císařů. Vzpomínková akce pro mne začala ubytováním na základní škole, kde mě mile překvapily vytápěné místnosti. Po nafasování nezbytné výstroje a výzbroje jsem se spolu s dalšími „myšáky“ přesunul k „Vendulce“, kde jsme byli již všichni společně podrobeni dobovému vojenskému drilu. Čtyři nové „myši“ nebylo snadno ukočírovat, proto se na nás vystřídali takřka všichni přítomní mazáci z jednotky. Po načerpání nových sil po cvičení v příjemném prostředí vinárny jsme se všichni přesunuli pod spacáky s vidinou nastávající bitvy. Následující den v sobotu byl v 7:30 budíček.Jelikož jsem už byl v tu dobu vzhůru, mohl jsem si naplno vychutnat příchod tamborů a vybubnování budíčku. Budíčky v takovémto podání bych uvítal každý den. Po vydatné snídani jsme se na náměstí ve Slavkově zformovali do batalionu a po krátkém nácviku rozptylování byl dán rozchod, který vesměs všichni využili k prohlídce jarmarku na náměstí a v přilehlém zámku. Jarmark byl pro většinu rozčarováním. Nepříjemný pohled na stánky s textilem a přiblble se usmívající vietnamce naprosto nekorespondoval s akcí, která se zde konala. Nicméně rozzářené oči děcek, když se mohli dotknout vojáka, natož si sáhnout na zbraň, tuto negativu zahnala.
Po dvanácté hodině jsme se všichni přesunuli na náves Tvarožné, kde jsme se zformovali a přesunuli do výchozích pozic. Bitva jako taková mne zklamala, přišlo mi že převážnou dobu bitvy panoval chaos, nebylo moc prostoru pro manévrování, jednotky jakoby se navzájem blokovaly, část bojiště byla přehuštěná vojáky, jiná část bojiště byla naprosto prázdná. Nicméně bitva úspěšně skončila a my byli nuceni dále čekat na bojišti v mrazivých podmínkách na udělení vyznamenání. I přesto byla tato část akce zajímavá. Po přesunu zpátky do Slavkova se všichni potřebovali rozmrazit šálkem, či pohárkem něčeho teplého a možná i ostřejšího. Pro mě nejkrásnější zážitek z celé akce bylo večerní defilé vojsk. Pochodující, seřazené jednotky vojáků za svitu pouličních lamp a loučí procházející městem byly parádní. Až sem měl husí kůži po celém těle. Následující ohňostroj byl sice pěkný, ale jelikož jsem několikrát zhlédl pyrotechnickou show Igniss Brunensis, tak to byl jen slabý odvar. Jsem holt namlsaný.
Následující neděli byl na programu již pouze pietní akt na mohyle míru, ale ten den začal nějak neslavně. Byli jsme domluveni, že naše jednotka se pokloní u pomníku v Kobylnicích a odtud půjdeme na mohylu pochodem. Nějakým způsobem se část jednotky přesunula k pomníku a druhá část dojela jen do Prace, kde se již ostatní jednotky formovaly k pochodu. Bohužel já a Matěj jsme měli zbraně u Peteho v autě, který byl v Kobylnici. Byli jsme nuceni se tedy vydat na pochod bez zbraní. Naštěstí se brzy objevil Pete, tak jsem se odpojil a běžel se vyzbrojit. Následující fofr výšlap za zbytkem jednotky nebudu popisovat, ještě teď se mi nedostává dechu. Samotný pietní akt byl krásný, bohužel sem tam zaznamenal i negativní věci jako to, že čestný výstřel provedla jen císařská garda, čekal jsem že salvu vystřelí všichni zúčastnění najednou, no snad jindy. Druhá věc, co mě zarazila, bylo, že řečníci odkecali svoje a pak je odvedli.Sice tam pak nezavázeli, ale přišlo mi to divné. Ale vše negativní rázem utnulo, když jsme vešli do mohyly a rozezněly se bubny.Bylo toho plná mohyla, super zážitek. Po ukončení pietního aktu byla celá akce ukončena. Když to celé shrnu - vzpomínková akce se z mého pohledu vydařila, organizátoři se asi dost zapotili, ale čest, že to ukočírovali. Jsem rád, že jsem se na tuto událost mohl podívat i z druhé strany, ze strany vojáka. Byl to skvělý zážitek a když si uvědomím, že to vše byla jen rekonstrukce, tak v roce 1805 to muselo být maso.

Martin

...nikdy jsem na rekonstrukci slavkovské bitvy nebyl a napoleonský re-enactment znám jen televize, novin a internetu. Sem tam navštěvuji www stránky napoleonika. A když jsem na nich uviděl možnost zapůjčeni uniformy a veškeré potřebné výstroje, prostě jsem neodolal a napsal jsem e-mail veliteli jednotky Petemu. Po pár emailech a zkoušce uniformy naplánoval velitel takovou malou secvičnou zkoušku pro nás, nováčky. Zkoušky se účastnili i někteří členové jednotky, kteří nám pomohli trochu si představit, co nás čeká. Až tam jsem pochopil, že to asi nebude procházka růžovým sadem. V den odjezdu na Slavkov ochromila Česko taková menší sněhová kalamita, která ztížila dojezd mnoha účastníkům. I já jsem po několika peripetiích dorazil do zámecké vinárny ve Slavkově, kde čekal velitel a někteří členové mužstva. Po ubytování v tělocvičně místní školy a vyfasování nezbytné výstroje a výzbroje jsem opět dorazil do zámecké vinárny, kde byl pro nás nováčky připraven program s názvem „cvičit a doplňovat tekutiny“. Ve vinárně jsem zažil opravdu skvělou atmosféru. Když se zhaslo umělé osvětlení, místnost osvětlovaly jen svíce na stolech a žlutá záře venkovních lamp, začali hrát tamboři s flétnistkou. Bylo to, jako bych se propadl o 205 let zpět (akorát se obávám, že v té době bych byl venku s nosem přitisknutým na okno).
Druhý den po nástupu a snídani nás nováčky učil starý knír Tablet s pomocí některých členů jednotky balit patrony. Potom následovalo seřazení a malé cvičení taktiky na slavkovském náměstí. Okolo dvanácté hodiny všechny jednotky provedly přesun autobusy ze Slavkova do obce Tvarožná. V Tvarožné byla zima jak v ruském filmu, takže se návštěvníkům rekonstrukce bitvy naskytl zajímavý pohled na vojáky všech stran tísnících se společně u ohňů. Po zformování jednotek a pochodu na bojiště začala samotná bitva. Když si tak zpětně vybavuji řady protivníků stojící s namířenými puškami, je to děsivý zážitek uvědomit si, že to bylo poslední, co mnozí padlí v roce 1805 viděli. Byl jsem rád, že jsem se na druhý den mohl zúčastnit pietního aktu u Mohyly míru, jež celou tehdejší událost posunul do roviny, která mi u většiny bitev chybí, a to důstojná vzpomínka na padlé. Když teď vzpomínám na Slavkov, vybaví se mi mimořádně přátelská atmosféra mezi všemi účastníky. Děkuji celé jednotce voltigeurs 18-éme, že mi umožnili poznat, co je to napoleonský re-enactment.