První pokusy s návrhem optických telegrafů začali dělat v letech 1790 - 1791 francouzi, bratři Chappeové. První veřejná zkouška takového telegrafu proběhla v březnu 1791. Toto zařízení popsali bratří Chappeovi jako Kyvadlový systém, nebo také jako Synchronizovaný systém. Nespokojnost vynálezců s využitím Kyvadlového telegrafu, vyústila do návrhu tzv. Panelového telegrafu. 5 panelů telegrafu mohlo signalizovat 25 symbolů, což bylo skoro 3-krát víc, než kolik využíval jejich předchozí Kyvadlový systém (ten měl jen 10 symbolů). Brzy na to však Claude Chappe pochopil, že ani panelový telegraf nebyl dobrý začátek, a že prodloužené objekty jsou na velké vzdálenosti viditelné mnohem lepé než posuvné panely.

  V roce 1793 byl zkonstruován Semaforový telegrafní systém. Semaforový telegraf, který Claude Chappe navrhnul, byla vlastně komunikační vež se stožárem. Na stožáru bylo umístěné horizontální rameno (regulátor), které mělo připevněné na obou koncích kratší "křídla" (indikátory). Rameno s křídly zdánlivě napodobovalo osobu s rozpaženými pažemi, která drží signální praporky v každé ruce. Regulátor i křídla bylo možné natáčet v úhlu 45º. Kombinací natočení tak bylo možné vytvořit 196 různých symbolů. První komunikační trasa vedla mezi Francouzskými městy Paris - Lille. Trasa meřila 190 km a na přenos využívala 22 semaforových telegrafních staníc, které byly umístěny na sajostatných věžích, nebo vysokých budovách. Přenos signálu jedním směrem přes tuto trasu trval asi 5 minut. Brzy začaly vznikat další komunikační trasy, najdelší z nich pak byla 370 km dlouhá trasa Paříž - Dijon - Lion (roku 1804).

      





  Požadavky na rychlost a "objem" komunikace sa postupně zvyšovaly a technické řešení pomocí optických telegrafů už nebylo vyhovující. Až další rozvoj fyziky a nové poznatky o elektrickém proudu a jeho magnetických účincích otevřely nové možnosti.